Jistě, z hlediska obecného vkusu se nad propagací komunismu pohoršit lze, nicméně formulace, kterou poslanci navrhují, je neuvěřitelně vágní: „Kdo založí, podporuje nebo propaguje nacistické, komunistické a jiné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“
Pozdní bojovníci proti komunismu
Každého hned napadne, že z téhle formulace nutně vyplývá zákaz KSČM a jí ideologicky blízkých uskupení, jenže ani předkladatelé si to nemyslí. A nemyslí si to ani právníci. Zkrátka tenhle nápad koalice Spolu, kdyby prošel parlamentem, zakáže jen trička a hrnečky s nejroztodivnějšími symboly a osobami.
Možná si pozdní bojovníci proti komunismu myslí, že by k zákonu měl být přivtělen i seznam, co vše je zakázané. Srp a kladivo, to jsme slyšeli, a co rudá pěticípá hvězda? Má být také zakázána? Mají být zakázány všechny symboly dělnického hnutí minulých staletí? Proč? Stalina a Hitlera či Gottwalda asi také na seznam dají, jenže má být na seznamu zapovězených totalitářů i komunistický prezident a hrdina druhé světové války Ludvík Svoboda?
Historikům vadí, že propagace komunismu se u nás přehlíží. Vyzvali k úpravě zákona |
A co mezinárodní idoly? Bude zakázané tričko s Che Guevarou, Mao Ce-tungem či symboly německé Frakce Rudé armády? Jsou to též emblémy násilí a ideologického vraždění. Kdo bude určovat, co je a co není zakázané? Zakázali by naši ideologičtí policisté portrét Karla Marxe? A pokud ano, vyrazí komando agentů Ústavu pro studium totalitních režimů do německého Trevíru, aby skácelo jeho sochu a rozdrtilo ji na prach?
A co udělají Benda a spol. s tím, že si „závadové“ oděvy někdo přiveze, například z Berlína, budou hranice strážit bedliví pracovníci takzvaných paměťových institucí, kteří mají politické zadání ideologicky dohlížet na správný výklad minulosti?
Nikoli. I kdyby se vládní koalici povedlo tenhle nápad dotáhnout do konce, lze předpokládat, že skončí jako bezzubý apendix českého práva a možná by si na něm rád brousil u Ústavního soudu ostrovtip leckterý advokát, pokud by normu někdo napadl za to, že omezuje svobodu projevu a politickou soutěž.
Problematická instrumentalizace minulosti
Iniciativ „zakázat komunismus“ jsme od listopadu 1989 zažili několik, počínaje pokusem Tomáše Sokola (tehdy z pozice pražského prokurátora) z roku 1990 až po návrh senátorů Martina Mejstříka a Jaromíra Štětiny, který zamítl Senát v roce 2008.
Jistou perličkou zůstává, že tehdy byla proti trestnosti propagace komunismu ODS (její senátoři hlasovali proti) a tehdejší předseda lidovců Jiří Čunek si stěžoval, že návrh se o osmnáct let opozdil. Některé minulé pokusy o taxativní zakazování symbolů zrušil Ústavní soud a není pochyb o tom, že i současná instrumentalizace minulosti by musela narazit.
Co tím vlastně předkladatelé chtějí získat? Za prvé sebepotvrzení, že jsou jedinými pravými demokraty, a za druhé klacek na politické odpůrce. Lze se domnívat, že do voleb od Spolu uslyšíme, že se ANO a Stačilo! po volbách spojí, aby v naší svobodné zemi zavedly komunistickou diktaturu pod patronátem Vladimira Putina.
Co na tom, že návrat komunistického režimu vlastně nikdo nechce, hnutí vedené miliardářem asi celkem logicky nebude bojovat proti kapitalismu a protestní Stačilo! svou velice ostrou sociální kritikou taktéž nenaznačuje, že by chtělo nějaké názory zakazovat.
A Putinovo Rusko? To je upadajícím impériem, které myšlenku diktatury proletariátu zavrhlo v devadesátých letech a plně se vrátilo k velkoruskému imperialismu, podobnějšímu spíš carismu než tomu, co praktikovali Lenin se Stalinem.
První československá republika se panicky bála návratu Habsburků, poválečné Československo se vytrvale strašilo německým revanšismem. U nás se ke kartě komunistického nebezpečí v posledních letech vracejí zejména ti politici, kteří nemají voličům co nabídnout.
