Byl z toho velký mumraj a velká legrace. Nikdy se přesně nezjistilo, nakolik jsou jméno Věra Pohlová a její výrok autentické. Ale velmi rychle se z nich stal mem. Okřídlené rčení, nálepka pro celou generaci starších lidí, kteří si netykají s informačními technologiemi.
Dotyčný výrok ztělesnil předlistopadový (jak se tehdy říkávalo) jazyk i mentální rozpoložení. Ztělesnil jednoduchá (populistická, jak se říká dnes) řešení. A ztělesnil i mezigenerační nedorozumění.
Důchodkyně, jež by zakázala internety, má na Facebooku 4 tisíce fandů |
Známý publicista Bohumil Kartous o tom v roce 2015 napsal: „Legendární výrok jedné české důchodkyně emblematicky popisuje jinak těžko vyjádřitelnou obavu starší generace nad tím, že se najednou ocitla ve světě, nad kterým už nemá kontrolu.“ Ten mem sloužil i jako zdroj inspirací pro vtípky a parodie. Když se někdo nad něčím novým pozastavil, stačilo říci: „Já bych to všechno zakázala.“ A bylo hotovo.
Varují ti, kteří se Pohlové smáli
Proč o tom teď psát? Jistě ne jen proto, že ten výrok se objevil právě před 25 lety. Zajímavější je něco jiného. Tehdy si lidé mohli myslet, že s Věrou Pohlovou časem odejde celá generace technopesimistů, lidí, kteří na informačních technologiích nacházejí jen minusy, chyby a hlavně rizika.
Meta končí s ruskými státními médii, zakázala jim přístup na Facebook i Instagram |
Jenže mezitím dorostla nová generace a technopesimismus ohledně IT spíš posiluje. Paušálně to lze říci zhruba takto. Dnes před společenskými riziky informačních technologií varují ti, kteří si před 25 lety dělali z Věry Pohlové a jejího výroku legraci.
Autor těchto řádek si ještě živě pamatuje, jak před nějakými dvaceti lety (působil tehdy v Respektu) se tleskalo všemu, co se ocitlo na tehdy novém Facebooku. Už fakt, že někdo či něco je na sociální síti, působil progresivně technologicky i společensky. Že se tam může skrývat nějaké riziko? Že ty sítě mohou něčím hrozit? Že jsou řízeny nějakými – vůbec ne neutrálními – algoritmy? O tom nikdo neuvažoval ani ve snu.
Jenže uběhla řada let a začalo se ukazovat, že právě web a jeho sociální sítě (“internety“) jsou zdrojem i motorem populismu, nenávistných výroků, dezinformací a kdo ví čeho ještě. Tak se o tom mluví teď. Obavy, které kdysi měla Věra Pohlová, jsou slabým odvarem společenských obav nynějška. Z monopolního vlivu gigantických sítí, z toho, že politici je tlačí k cenzuře, či naopak jiné sítě (Muskova X) cenzuru odmítají, čímž prý umožňují šířit dezinformace a lži.
Muskovo chování na síti X znepokojuje. Proč mu prochází i šíření lží a jak moc to ohrozí jeho byznys? |
Zmíněný Bohumil Kartous, jenž kdysi s pobavením glosoval výrok Věry Pohlové, dnes patří mezi elfy, kteří bojují proti všemu temnému, zlému, lživému či nenávistnému na síti. Právě to mu u leckoho vyneslo nálepku cenzora. To jsou paradoxy, řekl by sládek z Havlovy hry Audience.
A obžalovaný je TikTok
Tlaky na regulaci webu, sociálních sítí a médií rostou. Rostou úměrně tomu, jak se tyto sítě stávají svým vlastním vesmírem, který se vymyká kontrole. Dnes už nelze kontrolovat média tak, že se politické elity domluví s několika šéfredaktory. Dnes je každý bloger či influencer svým vlastním šéfredaktorem.
Sněmovna se nyní usnesla na Dnu samizdatu. Jenže dnes už je samizdat něco jiného, než měli na mysli zákonodárci. Jsou to i tisíce, ba statisíce lidí, kteří na webu a jeho sociálních sítích publikují svá stanoviska, texty, názory. Včetně nekonformních, nekorektních, často zuřivých, ba i nenávistných.
Zatčení šéfa Telegramu víří debaty o cenzuře. Chtěl ji Biden, tvrdí Zuckerberg |
Co s tím? „Zakázat internety?“ To, co před 25 lety znělo jako legrační mem od jedné české důchodkyně, začíná získávat širší podporu – vládní, unijní, akademickou… Samozřejmě že ne v podobě doslovného zákazu, ale v podobě tlaku na regulaci, tlaku, který stále většímu počtu lidí připomíná cenzuru.
Když německý Der Spiegel pátral, proč za čerstvým úspěchem AfD v Durynsku a Sasku stojí hlavně voliči věkové skupiny 18 až 24 let, dospěl k závěru, že do značné míry za to může TikTok. Sociální síť, na níž tato generace žije. A upřímně, od takového zjištění je jen krůček k postoji, že „internety tohoto typu je lepší zakázat“.
