Jeden byl a je charakterizován například větami:
– „Já tě na ty přijímačky připravím, ať chceš, nebo nechceš!“
– „Mám zadání vás na přijímačky připravit a také to udělám!“
– „Ty to neumíš? To ale budeš potřebovat při přijímačkách!“
– „Jak že se ti ta povinná četba nelíbí? To budeš možná potřebovat i u přijímaček.“
Druhý přístup znám od jedné dnes šestnáctileté slečny:
– „Paní učitelko, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou je těžká na čtení, je to psané staročeštinou.“
– „Staročeština je něco jiného, to se pleteš. Chceš asi říct archaičtějším jazykem, ne? Ale pokračuj.“
– „No prostě o válce jsou dnes už lepší jiné knihy.“
– „Tady jde i o kontrast silné ženy a slabých důvěřivých mužů.“
– „Tak zkuste tuhle.“
– „Tu znám, tu jsem četla.“
– „No a tam taky vyhraje silná žena, která byla v koncentráku. Ten závěr je překvapivej…“
– „No, abych se ti přiznala, tak jsem to úplně nedočetla, ale jestli chceš, tak si připrav povídání na deset minut na příští hodinu literatury a knihu koupíme do školní knihovny. A kdyžtak mi napiš ještě seznam, co jsi četla v poslední době a poradíme se, co z toho koupit.“
Přesněji jde o věty učitelek češtiny ze dvou severočeských devítek, ale první paní učitelka ta slova používala, jak děti vyprávěly, už od šesté třídy.
Deváťáky systém nutí se stresovat, taktizovat a čekat. Z posledního ročníku se stala přípravka na přijímačky |
Asi nemusím říkat, které věty konvenují většině rodičů deváťáků. Ti jsou mnohdy ve stresu z přijímaček možná víc než děti samotné a chtějí, aby děti v testech uspěly skoro za každou cenu. Mnohdy je tlačí na gymnázia, aby děti měly co nejlepší obecné znalosti, případně, aby odložily rozhodnutí, co dál v životě, o čtyři roky.
A přitom v mnoha krajích, speciálně tady u nás, u hranic, snad učitelé a rodiče chytřejší děti ani stresovat nemusejí. Z dat Cermatu za rok 2024 totiž vyplývají zajímavá čísla, která se asi letos moc lišit nebudou. Pokud jde o nejžádanější gymnázia, samozřejmě vůbec nejtěžší je dostat se na školy v Praze. Třeba na Gymnázium Na Vítězné pláni musel mít přijatý alespoň 92 bodů z matematiky a češtiny. Tady u nás třeba v Kadani stačilo celkem 26, v Lovosicích 35, v Bohosudově 26, v Děčíně 22, v Teplicích 41… Jistě, průměrný zisk přijatých byl asi dvojnásobný, ale i tak tvrdím, že děti není třeba dusit. Nepohody si mnozí deváťáci užívají už dlouho. A to je stresové vrcholy, tedy samotné zkoušky a měsíční čekání na výsledky, teprve čekají.
Letošek byl navíc opepřen přijímačkami nanečisto, které podle poznatků ze škol dopadly bodově mizerně a i pro mnohé chytré a nadané děti byly silně demotivující.
Připravte se na přijímací zkoušky! Lekce a testy k vytištění pro páťáky i deváťáky |
Nevím, jak moc ke zdravému vývoji dětí přispívá časté a stresující srovnávání znalostí. Jistě je silně relevantní názor, že stát přes dvouhodinovku rozřazování dětí u přijímaček „odrovná“ řadu těch, kteří by mohli mít úspěchy později, jen teď potřebují čas. A ten možná nedostanou. A tlak pedagogů, rodičů a dětí na sebe samotné je velký: nejsem dost dobrý nebo dobrá, za nic nestojím, když teď selžu.
A co brát na střední školy co nejvíce dětí bez přijímaček jen podle vysvědčení ze základních škol a třeba talentovek nebo specializované zkoušky podle vybraného druhu školy? Co mladé lidi „třídit“ podle znalostí až v případě volby školy vysoké?
Autor je šéfem severočeské MF DNES
