Demokracie 21. století je v zajetí moralistní utopie dobra. Strategie „poručíme větru, dešti“ vyvolává nekonečnou spirálu zásahů na úrovni států i nadstátních útvarů typu Evropské unie a Světové zdravotnické organizace. Výsledkem je grandiózní sociální inženýrství, tedy rozbujelá byrokracie, regulace a zadlužení.
Formuje se zbytnělý demokratický Leviathan, mytická obluda ztělesňující všeobjímající státní a nadstátní moc, opentlená šlechetnými cíli. Rozbujelé struktury dusí ekonomickou aktivitu, technologický rozvoj a občanskou společnost. Atmosféra strachu živí mediální byznys i pečovatelské a potlačovatelské sklony státu. Je to doba podivných hrdinů: proticovidového profesora Jaroslava Flegra, plukovníka Otakara Foltýna a zelené aktivistky Grety Thunbergové.
Vynořuje se militantní teorie o zostřování boje v zahraničí i doma. Roste role bezpečnostních složek státu spolu s fact-checkingovými spolky, které ovlivňují média a komunikační strategii vlády. Formují se struktury „deep state“, tedy takzvaného hlubokého státu, s potenciálem omezit svobody a zrušit výsledky voleb. Opozice politická i ideová je považována za antisystémového nepřítele.
Temné vyhlídky: Evropa stále více ztrácí kontrolu nad svým osudem |
Čím více roste nespokojenost s dopady radikální migrační, zelené nebo transgenderové politiky, tím více se uplatňuje estébácký postup „name and shame“ čili pojmenovat a ostouzet domnělé nepřátele. Tažení proti údajnému zlu vrcholí v teorii o dezinformacích.
Z neúspěchu utopie se navíc vyvozuje závěr, že je třeba ještě více sociálního inženýrství a ještě více rozhodování na nadstátní úrovni. Regulační socialismus je tažen vírou v osvícené Spojené státy evropské. Příkladem je návrh na řešení krize automobilového průmyslu. Namísto změny radikální zelené politiky Green Deal ve směru deregulace je tu návrh založit další úřad Evropského zmocněnce pro automobilový průmysl.
Výsledkem jsou zbytnělé instituce Evropské unie ve vzdáleném Bruselu. Federální superstát se má stát perpetuem mobile k řešení všech problémů. Požadavek „více Evropy“ neznamená více společného trhu, ale více nadnárodního státu – více centralizace.
Pohádka o evropské prosperitě. Jak vypadá v praxi to, o čem píše Draghi? |
Ekonom Lubomír Lízal uvádí: „Zatímco Čína si uvědomuje omezení, které řízení z centra nevyhnutelně přináší, poslední dvě dekády v EU mají opačnou tendenci.“ Týká se to nadužívání pravomocí ze strany Evropské komise, jak přiznává i kritická zpráva Maria Draghiho.
Hrozí nám rumunský scénář?
Až dosud se mělo za to, že progresivismus je sice radikální levicový proud uvnitř demokracie, ale proměnu společnosti provádí nenásilně. Že přes dílčí projevy elitářství, autoritářství a neformální cenzury se pohybuje v koridoru demokracie. Že umožňuje pokojnou změnu vlády prostřednictvím voleb. Případ zrušených prezidentských voleb v Rumunsku loni v prosinci poté, co do druhého kola nepostoupil žádný zástupce dvou hlavních etablovaných stran, představuje zlom. Demokracie se ocitá na scestí chaosu či diktatury.
Hrozí rumunský scénář i v Česku? Nic nelze vyloučit. Stačí si vzpomenout na slova plukovníka Foltýna, vládního koordinátora strategické komunikace, který v projevu 3. srpna ve Slavonicích označil 4,5 procenta české populace, tedy téměř 500 tisíc spoluobčanů, za „svině a zombíky“. A dodal, že tito zombíci „koušou své okolí a nakazí je frustrací, strachem a antisystémovostí“.
Rumunský ústavní soud zrušil výsledek prvního kola prezidentských voleb |
Teď si představme situaci, kdy v Česku po volbách vystoupí nějaký plukovník s prohlášením: „Vážení spoluobčané, domácím sviním a zombíkům, za vydatné podpory dezinformačních centrál cizích mocností, se podařilo pokousat mnoho lidí a otrávit je antisystémovostí. V této situaci musí demokracie prokázat svou odolnost, vůli k sebeobraně, a tedy zrušit výsledky voleb. Vyzývám vás, lidi dobré vůle, abyste vyšli do ulic a podpořili nové volby, ve kterých už zvítězíme.“ Načež na jeho podporu vystoupí domácí i zahraniční zpravodajské služby. A máme tu modelovou situaci z Rumunska.
Čas na motorovou pilu
Zbytnělý společenský systém v podobě demokratického Leviathanu v Evropě je v krizi. Zvláštní mix byrokratické síly a slabosti plodí zranitelnost. Evropské demokracie mohou zkolabovat z více důvodů. Ať již proto, že neunesou míru nepřátelství migrantů, míru terorismu a kriminality, míru drahoty energií a devastace průmyslu, míru snižování životní úrovně, míru státního zadlužování, míru ekonomického, vědeckého a technologického zaostávání, míru propadu porodnosti a v neposlední řadě míru omezování svobody.
Dříve nebo později dojde buď k implozi čili k vnitřnímu zhroucení, nebo nastoupí konzervativní kontrarevoluce a s ní pomyslná motorová pila argentinského prezidenta Javiera Mileie či amerického prezidenta Donalda Trumpa, respektive Elona Muska.
Nastává čas osvobodit Západ od mýtů radikální levicové ideologie progresivismu. Nastává čas ořezat přebujelý stát po vzoru Mileie: osekat státní výdaje, sloučit ministerstva, propustit neproduktivní státní úředníky, osvobodit trh od nadměrných zásahů. Nastává čas střetu s „deep state“, který okupují zarezlé zájmové struktury nejen na státní, ale i nadstátní úrovni typu Evropské unie či Světové zdravotnické organizace. Nastává čas návratu ke smyslu listopadu 1989 – k pluralitní demokracii, štíhlému státu a tržním principům.
