Pokud máme v blízkosti nemovitosti zdravý vitální strom správně zvoleného druhu úměrně stanovišti a místu, nemáme se obvykle čeho bát. Ozdravný proces vichřic a záplav se dotýká vesměs stromů s různým charakterem defektů, často spojených s činností předchozích generací obyvatel.
Typicky jde o výkopové práce v kořenovém prostoru, zasypávání kořenů či jejich překrývání nepropustnými povrchy, skladování toho či onoho, parkování a podobně. Volba druhů s tím souvisí neméně. Je velmi lidské vinit stromy z vlastních prohřešků. Připomínám, že tornáda a podobné jevy berme stále jako katastrofy, při nichž čelíme vyšší moci.
Pod arboristickým dohledem
V lužních lesích tento ozdravný proces probíhá velmi intenzivně a tzv. měkký a tvrdý luh je v čase záplav, vytrvalých deštů i silných větrů skutečně neradno navštěvovat. Což platí obecně pro volně rostoucí porosty. Kdy jindy mají stromy shazovat suché větve a vyvracet své slabé kusy než ve větru?
Škody po povodních sčítají i Lesy ČR, přesahují zatím 200 milionů korun |
V městských parcích a zahradách je samozřejmě situace jiná. Stromy zde jsou nebo mají být pod pravidelným arboristickým dohledem a to není nějaký pisálkovský canc. V mnoha městech jsou vynakládány prostředky na péči o stromy velmi svědomitě a za uplynulá desetiletí je to už vidět.
Zahradník a vysokoškolský pedagog Ondřej Fous v pořadu Rozstřel. (5. srpna 2019)
Dnes čelí neočekávaným závažným pádům celých stromů velmi výjimečně. Při pravidelné péči arboristé odhalí většinu skrytých defektů. Je to vlastně prosté. V koruně vidíte víc než z chodníku. Velmi důležitou je ovšem změna přístupu především k mladým stromům.
Pokud má nově sázený strom vybudovaný prokořenitelný prostor a ohlídanou pěstební péči v prvních letech, stane se z něj velmi pravděpodobně bezpečný strom. Většina prostředků se dnes do arboristiky věnuje zejména na důsledky zanedbaných řezů anebo velmi špatných řezů z předchozích dekád. Fenomén tzv. sekundární koruny narostlé na stromě po hlubokém řezu místních všeumělů a jiných talentů vyčerpává obecní pokladny v důsledku špatných rozhodnutí předchozích generací.
Adaptace na dočasné zaplavení
Významná část stromů je na vysokou hladinu spodní vody a dočasné zaplavení velmi dobře adaptována. Každý krajinářský architekt to ví a při projektování respektuje zaplavovaná území podle příslušných podkladů. To je naše povinnost i zodpovědnost.
Zbourají povodně rozpočet? Kdy to stát ještě ustojí, a v jakém okamžiku bude muset navýšit letošní schodek |
Zejména dřeviny tvrdého luhu, tedy dub letní, jasany, olše a jilmy jsou velmi dobrým základem. Bohužel část těchto dřevin trpí houbovými chorobami, napadením hmyzem nebo obojím zároveň. Tudíž je zejména v městském prostoru nutné jejich pestrost zvyšovat o introdukované přespolní druhy.
Naštěstí mnohé z nich přivezli již naši pradědové a dobře víme, které jsou vhodné a s kterými se pojí některá rizika. Například některé křížené topoly, kdysi oblíbené na březích řek, nadělaly spoustu paseky v genetice našich topolů a jejich křehké lámavé větve k provozní bezpečnosti doženete jen těžko. Jiné topoly jsou ale hodné a s minimem rizik.
Zrovna tak je to s americkými duby, jasany či jilmy, z nichž některé dobře obstály v zámeckých parcích a mohou pomoci přežití našich domácích druhů v dlouhodobém kontextu.
Právě použití pestré dendroflóry musí být založeno na vysoké znalosti a sdílení zkušeností, nikoliv na emocionální rovině nacionální noty „domácí nebo cizí“. Tak otázka nezní. Otázkou je provozně bezpečný strom v zaplavovaném parku a jak ho udržet v dlouhodobém horizontu.
Skvělým příkladem je pražská Stromovka, která před téměř dvaceti lety prošla velkou očistou a dnes je jedním z nejlépe spravovaných parků u nás se stovkami nových stromů ve velmi pestré druhové i věkové skladbě. O tento park nemám strach.
Sami věc neposoudíte
Co dělat pro zaplavené stromy? Pozvěte arboristu, samozřejmě. Sami věc neposoudíte. Při záplavách mimo vegetaci se stromy s šokem vyrovnávají mnohem lépe. Voda je obecně připraví o přístup k půdnímu vzduchu a proto je důležité, jak dlouho pod stromem voda stojí.
První, co musíme udělat, je odstranit veškeré naplaveniny z prostoru pod korunou a to s přesahem metr či více kolem ní. Tam jsou nejaktivnější kořeny a zde bude strom obnovovat kořenové vlášení ze svých vnitřních rezerv. Vymleté části a chybějící zem doplňujte klidně štěrkem s trochou kompostu. Nehutnit, nepojíždět autem.
Opadání listů nemusí znamenat konec
Vodu čerpejte z nejnižšího místa a mimo korunu klidně vytvořte kontrolní šachtu nebo vytvořte cestu pro odtok v radiálním směru od kmene. Poškození báze otlučením plujícími troskami bývá často rozsáhlé a přimknutí odchlíplé kůry spolu s bandáží fólií proti vyschnutí bývá efektivní pouze u menších oděrek. Strom velmi rychle sám ukáže, jak bude ránu hojit a významná část arboristů ponechává poranění otevřená.
Pokud vidíte na stromu žloutnutí, předčasné podzimní vybarvení či prosté vadnutí, je to špatné, ale nikoliv marné. Opad listů nemusí znamenat konec. Strom může prorazit znovu v koruně anebo předčasně ukončit vegetaci a vyrašit až zjara. S ohledem na velmi vysokou šanci rozvoje patogenních hub na kořenech lze použít tzv. chytré houby, které žerou jiné houby. V žádném případě nehnojit. Obecně platí, že nejhůře na tom bývají cypřišovité jehličnany. Tam je často zaplavení bahnem opravdu jejich konec a úhyny jsou pak náhlé.
Autor je zahradník
