Každý, kdo vystrčí nos ze dveří, cítí se být oprávněn vyjádřit se k přesnosti předpovědi počasí a nešetřit uštěpačnostmi, když nemá deštník nebo si naopak vezme o svetr víc. K čemu je takový meteorolog, stačí přece zalistovat stoletým kalendářem lidových pranostik, praví pan Každý.
Pana Každého však vůbec nezajímá, že na světě není nejspíš komplikovanější systém, než je počasí. Nemá důvod si připomínat, že to byl americký matematik a meteorolog Edward Norton Lorenz, který právě díky pozorování nejistot a nepřesností v předpovídání jeho vývoje položil základy teorie chaosu, od níž se odráží moderní predikování chování (nejen) počasí.
Je přeturistováno. Jenže co s tím? |
A slyšel-li o „efektu motýlího křídla“, nemá důvod si pamatovat, že o něm poprvé mluvil právě Lorenz v přednášce s titulem „Předvídatelnost: Může mávnutí křídel motýla v Brazílii zapříčinit tornádo v Texasu?“ (1979), mimochodem inspirované sci-fi povídkou Raye Bradburyho Hlas hromu (A Sound of Thunder). V té souvislosti je půvabné, že právě o Bradburym mnozí teoretici žánru říkali, že na vědu pohlíží s erudicí plyšového medvídka…
Aspoň desku by si zasloužili
Předpovídání počasí je zkrátka jedním z nejsložitějších úkolů, do kterých se věda pustila a dobře, že v modelování jeho vývoje hodně pokročila. Zároveň je to však úkol poněkud nevděčný. Ty nejdůležitější předpovědi a zprávy o počasí jsou totiž ty špatné – a posly špatných zpráv, jak známo, nemá nikdo rád (byly časy, kdy je i zkracovali o hlavu).
Jinotaj Tomia a jeho party. Goebbels se na žádné alegorie nevymlouval |
Důležitost špatných zpráv o počasí jsme však právě prožívali na vlastní kůži během katastrofických povodní, které postihly střední Evropu a taky značnou část Česka, způsobily obrovské škody, připravily lidi o domovy, některé i o život. Ty ztráty mohly být mnohem horší, kdyby meteorologové nepřišli s nebývalým předstihem s nebývale přesnou předpovědí vývoje srážek.
O několik dnů dříve, než obrovské přívaly vody valící se z oblohy začaly zaplavovat zejména severovýchodní část Česka, varovali, kde a co se může stát, a umožnili všem součástem záchranného systému alespoň nějak se připravit.
Říkal jsem si, jestli na ně někdo vzpomene, když v pondělí večer po mimořádné schůzi vlády ministři děkovali všem, kdo se na boji s katastrofou podíleli i jinak pomáhali a byl jsem moc rád, že ministr životního prostředí Hladík připomněl i meteorology. Pomník jim asi nikdo nepostaví, ale aspoň desku by si zasloužili. Třeba na hrázi přehrady Nové Heřminovy, která, kdyby už stála, by mohla před katastrofou zachránit Opavu i Krnov. Kdy však bude stát, to si předpovědět nikdo netroufne.
