Dne 21.8.2006 se v kostele svatého Karla Boromejského v Praze 6 konalo rozloučení s JUDr. Antonínem Sumem CSc., tajemníkem ministra Jana Masaryka a posledním účastníkem procesu s JUDr. Miladou Horákovou.
Doktor Sum byl významnou postavou protikomunistického odboje, účastnil se však již i druhého odboje a v květnových 1945 dnech působil jako tlumočník České národní rady. Po svém návratu z vězení pracoval jako kominík, až v roce 1968, kdy se někteří sovětští generálové sháněli po mladém tlumočníkovi z roku 1945, umožnili mu tehdejší komunistické úřady návrat k normálnímu zaměstnání. Doktor Sum využil uvolnění režimu k znovu vybudování Junáka, jehož se stal čelným představitelem. Po celou další dobu až do Sametové revoluce udržoval osobní i písemný styk s celou řadou svých přátel, ať už z řad politických vězňů nebo s lidmi, kteří usilovali o politický zvrat.
Po Sametové revoluci stál v čele aktivních hnutí, která měla za cíl vzkřísit zásady svobodné ČSR, založil společnost Jana Masaryka, stál v čele společnosti prezidenta Beneše a exponoval se v řadě dalších organizací.
Svou práci vykonával nezištně, nikdy se nesnažil zajistit si ekonomický prospěch a udržoval, jak již vpředu řečeno, bohaté styky se všemi lidmi, kteří mají za svůj cíl blaho našeho národa.
Bohužel je nutno konstatovat, že ani v roce 1968 si na něj představitelé Pražského jara nevzpomněli, naopak byl jim spíše na obtíž tak, jako celá generace politických vězňů 50. let. Ale ani v roce 1989 si nikdo z nových činitelů na něj nevzpomněl, kromě ministrů zahraničních věcí, kteří ho využívali jako poradce. Jeho pohřbu se také zúčastnil ministr Cyril Svoboda.
Poslední poctu mu přišlo vzdát mnoho jeho bývalých spoluvězňů a množství věnců a květin svědčilo o tom, jak byl oblíben. Bohužel média tuto skutečnost ani nezaznamenala.
