Nitze byl hlavním autorem dokumentu NSC-68 z roku 1950, který prosazoval politiku masivního zbrojení proti SSSR. Nitze věřil, že jediným účinným způsobem, jak čelit sovětské expanzi, bylo dosáhnout výrazné vojenské převahy, která by Sovětský svaz ekonomicky vyčerpala ve snaze udržet tempo zbrojení.
Jeho strategie vycházela z předpokladu, že sovětská ekonomika, mnohem slabší než americká, nebude schopna udržet krok s americkým zbrojním programem bez závažných vnitřních důsledků. Tato doktrína se stala základem politiky USA během studené války, zejména během Reaganovy administrativy v 80. letech, kdy masivní investice do obranných projektů, včetně kontroverzní Strategické obranné iniciativy (SDI), přispěly k ekonomickému vyčerpání Sovětského svazu.
Nitzeho přístup byl často kritizován jako příliš agresivní a potenciálně destabilizující. Nicméně tato strategie přispěla k ekonomické krizi SSSR a nakonec k jeho rozpadu.
Žádní evropští vojáci, žádné příměří. Trumpova stopka vojenské pomoci ulehčí Moskvě, říká ruský expert |
Uplynula desetiletí a je tu nová, složitější mezinárodní situace. Je tu agresivní Rusko, dále Čína toužící po větším vlivu a Západ, který se bohužel nedávno rozpadl na USA a zbytek vyspělého světa. Vzniká otázka, kdo koho má nyní šanci uzbrojit.
Evropa v nepříjemné situaci
Začněme Spojenými státy. Kdyby nebylo Trumpova obratu, Amerika společně s Evropou by měla velkou šanci přivést válkou vyčerpané Rusko do stavu blízkého kolapsu. Něco podobného se stalo v roce 1918, kdy vstup USA do první světové války o rok dříve měl za následek ekonomický kolaps Německa. To se pak vzdalo, aniž by spojenecké armády vůbec musely okupovat německá území.
Bohužel, Amerika se nyní nejen stáhla, ale podle některých zdrojů začala dokonce aktivně sabotovat dříve podporovanou Ukrajinu: nejde přitom jen o zastavení zbrojních dodávek.
Vzniká otázka, zdali USA nakonec neuzbrojily samy sebe. Je konec podpory Ukrajiny důsledkem nezvládnutelných problémů federálního rozpočtu? Doplatila Amerika nakonec na svoji vlastní strategii?
Odpověď je záporná. Spojené státy sice vydávají na obranu tři procenta HDP (rozpočtový výhled na rok 2025), což je více, než kolik utrácí průměrná evropská země, ale na vrcholu studené války šlo na zbrojení 5,9 procenta HDP, během vietnamské války až 8,6 procenta. Amerika má tedy prostor pro zvyšování obranného rozpočtu, jenomže prezident to nepovažuje za prioritu. A není sám.
Evropa se dostala do nepříjemné situace. Desítky let spoléhala na Spojené státy a místo obrany směrovala velké toky peněz na sociální účely. Výsledkem je situace, kdy například francouzský stát utrácí přes 56 procent hrubého domácího produktu.
Rusko se nových amerických sankcí neobává, ty předchozí stále bolí |
Pro srovnání, USA vydávají 36 procent HDP, což zahrnuje federální i státní veřejné výdaje. USA podle švédského think tanku SIPRI v roce 2023 vyčlenily na ministerstvo obrany 916 miliard dolarů, zatímco celkové výdaje členských států EU se odhadují na 313 miliard dolarů.
Na rozdíl od evropských sociálních rozpočtů, obranný průmysl je silně poddimenzovaný. V roce 2024 činily obranné výdaje členských států EU přibližně 1,9 procenta HDP, tedy zhruba 326 miliard eur. Investice do obranného výzkumu a vývoje v EU rovněž zaostávají. V roce 2022 členské státy investovaly do této oblasti celkem 10,7 miliardy eur, což je výrazně méně ve srovnání s USA, které ve fiskálním roce 2023 vyčlenily na výzkum, vývoj a testování 140 miliard dolarů.
Nižší sociální komfort
V reakci na rostoucí bezpečnostní hrozby navrhla Evropská komise navýšení obranných výdajů. Pokud by členské státy zvýšily své výdaje na obranu v průměru o 1,5 procenta HDP, mohlo by to vytvořit fiskální prostor v objemu téměř 650 miliard eur. Tento plán by mohl přinést až 800 miliard eur na posílení evropské obrany.
Vzniká otázka, do jaké míry bude evropská veřejnost ochotna smířit se s nižším sociálním komfortem. Známe záběry z masových protestů proti úsporným opatřením a je velkou otázkou, zda pocit ohrožení převáží nad požadavky důchodců, odborářů, nezaměstnaných a imigrantů čerpajících sociální výhody.
Obecně platí, že čím dále na Západ, tím méně akutní se ruská hrozba zdá být, ale o to vyšší jsou sociální nároky. Mimochodem, je tu ještě regulatorní válka, kterou vede EU sama proti sobě, ale to je samostatné téma: ESG atd.
Konečně je tu Čína, která vydává na obranu stále více peněz. Čínský obranný rozpočet zřejmě dosahuje asi třetiny rozpočtu amerického, nicméně čínští zbrojní výrobci mají podstatně nižší náklady. Nedávno bylo oznámeno, že Čína spustila na vodu novou letadlovou loď, čímž se zařadila mezi několik málo elitních států, které tuto technologii ovládají.
Z uvedených skutečností vyplývá, že Evropa musí chtě nechtě šetřit na sociálním státu. Pokud se tak nestane, hrozí nebezpečí, že Trump společně s Ruskem a Čínou uzbrojí Evropu do bezvýznamnosti. To by byla skutečně hořká ironie dějin.
