Tento samozvaný odborník na autorské právo se snaží navodit dojem, že zazobaní autoři likvidují malé divadélko, které přece svou krádeží dalo jasně najevo, že písničky jsou hezké a publikum je má rádo a právě proto je může uvádět kdokoliv.
A tak by prý měl Svěrák do divadla dojít, poklonit se na pódiu divákům (dotyčný ani netuší, že tam, kde se v divadle hraje, se nachází jeviště), aby věděli, že je to taky jeho dílo. No a pak by třeba ten autor, co tak trapně požaduje, aby si z toho, co on vymyslel, každý nedělal onuci podle potřeby, mohl jako důkaz dobré vůle pozvat soubor na pivo.
Rozebírat dál takovou snůšku blábolů nemá smysl. Horší je, že nejde o ojedinělou reakci, právní povědomí o tom, co je to autorské dílo, je totiž u nás stále mimořádně nízké. Svým způsobem jde o dědictví komunismu a pokroucené myšlení, mnozí pořád nechápou, že myšlenkové vlastnictví je významná komodita, z které plynou příjmy, a ne majetek lidu, s nímž si může, kdo chce, dělat, co chce.
Nic než drzost
A přitom věc je podle stávající legislativy nad slunce jasná. Pokud připravuji divadelní produkci a chci užít cizí dílo, musím autora požádat o svolení. A to i když provozuji soubor amatérský či poloamatérský zaměřený na dětičky, jako je to v tomto případě.
Divadlo musí odškodnit Svěráka s Uhlířem, jejich písně hrálo nelegálně |
Režisér a majitel divadla jménem David Kastl prý nabízí volné adaptace světových a tuzemských muzikálů a inkriminovanou inscenaci prý vytvořil na motivy filmu Ať žijí duchové. Ta inscenace si doslova říká o to, aby ji někdo prozkoumal celou, protože je nad slunce jasné, že provozovatelé nabyli dojmu, že stačí změnit název a napsat „na motivy“ a dál se autorskými právy nezabývat.
Spojení „na motivy“ to je taky otvírání Pandořiny skřínky, je to totiž hezká metoda, jak původního autora „vystrčit“ a tvářit se, že je to úplně normální. A to už jsme u toho, co termín „na motivy“ znamená a co třeba obnáší pojem holý námět. Každopádně scénář filmu Ať žijí duchové měl také svého autora a zdali mu principál platí tantiémy? A co další tvorba divadla, o které se píše? Autorská práva na muzikály jsou ta nejdražší, a jestliže tento amatér zvesela uvádí, že inscenuje jejich volné adaptace, je to víc než pozoruhodné. A docela solidní drzost a spoléhání na to, že si toho nikdo nevšimne. Jenže tentokrát si někdo všiml...
Právo autora kus zatrhnout
Takže kdo má péči o páně Svěrákovy výdělky, měl by se zamyslet nad výdělky dotyčného pána, který chce generovat zisk z cizích plodů a tváří se u toho jako nevědoucí jehňátko, kterým rozhodně není. Porušení autorských práv objevila zastupující agentura, o věci se jednalo půl roku a žádná varianta divadlu nevyhovovalo. A co víc, pan Kastl v hraní bez uzardění pokračoval dál.
Uděláme si shrnutí pro méně chápavé: autor, na jehož dílo ještě nevypršela ochranná lhůta, musí být dotázán, zda svolí k jeho užití. Primárně tedy měl pan Kastl kontaktovat skladatele a textaře a požádat je. Ti mají právo seznámit se s kusem, v němž budou jejich písničky zařazeny, a dle svého uvážení posoudit, zda nedojde k jejich umělecké dehonestaci apod.
Čili pokud by se jim třeba nelíbilo, že se herci budou svlékat, markýrovat pohlavní akt a hulit marjánku a u toho zpívat jejich opusy, mají právo to zatrhnout. A nemusíme jít do extrému, stačí když jim dílko bude připadat blbé a nechtějí s ním být spojování, i tak mohou rovněž souhlas odepřít. Oni totiž nemají žádnou povinnost svolení poskytnout. Kdo s tím má problém, ať je stejně tvůrčí, vtipný a originální a napíše to ještě lépe. Pak si to bude moct uvádět, co hrdlo ráčí.
