Zdánlivě geniálně jednoduchý nápad ale následují podstatné otázky. Čeho všeho se může týkat ono připlácení? Jak je definován podle tohoto návrhu standard? Jaký bude finanční dopad návrhu na zdravotní pojišťovny? Ministr jako předkladatel pozměňovacího návrhu to neví a bezelstně to nahlas připouští. I od zdravotních pojišťoven znějí námitky, že návrh vůbec neřeší kontrolu ze strany pojišťoven, a též obava, aby se z doplácení nestal nový standard. Z tohoto pohledu je v pořádku, že návrh byl zamítnut.
De facto poslanecká skupina ODS a TOP 09 připravila návrh, podle kterého si vlastně lékaři budou moci libovolně nastavovat, co je nadstandard. A to v případě zejména ambulantních specialistů, kteří jsou při vybírání nelegálních poplatků velmi agilní, nevěstí nic dobrého. Ministr obešel pozměňovacím návrhem řádný legislativní proces i připomínkové řízení a chce zavést změnu, jejíž důsledky ani nedohlédne.
Přivítali byste možnost připlácet si za lepší zdravotní péči?
Bezplatná péče, která je k ničemu
Návrh však logiku má a to předvolební. Pan Válek a spol. chtějí populisticky vyhovět svým bohatým městským voličům, kteří mají dost peněz na příplatky a vybírají si rádi nejen nějaké pomůcky, ale též i konkrétního lékaře. Ano, těmto voličům by vůbec nevadilo, kdyby si připláceli všude a to v míře, kterou známe například z praxe stomatologů. Hranice nadstandardů navíc není dána, protože nikdo nedefinoval standard. Stačí jen pár dalších legislativních kroků a bezplatná péče může být pacientům k ničemu a ten, kdo nemá peníze, nebude mít šanci se léčit.
Vzhledem k (ne)promyšlenosti tohoto nápadu je velmi pravděpodobné, že by jej Ústavní soud zrušil, podobně jako shodil mnohem propracovanější návrh ministra Leoše Hegera z TOP 09 před více než deseti lety. Téma standardů je za prvé politicky výbušné, za druhé vyžaduje pečlivou politickou práci, tedy jasnou debatu mezi ministerstvem, zdravotními pojišťovnami, lékaři, pacientskými organizacemi a širokou veřejností. Iniciativa vedená panem ministrem Válkem je natolik koncepční, jako když pošlete někoho s otevřeným ohněm do skladu střelného prachu. Nicméně na pražských Vinohradech, v Dejvicích či Karlíně a v dalších bohatých čtvrtích velkých měst ministr jistě uslyší potlesk.
Poslanci odmítli doplatky u lékaře, jak je chtěly prosadit ODS a TOP 09 |
A co by z návrhu měli pacienti v oblastech, kde je péče nedostupná? To přece TOP 09 a ODS nezajímá, nejsou to jejich voliči? Dezoláti, tedy ti, kteří volí někoho jiného než vládnoucí koalici, si žádnou péči patrně nezaslouží, jinak by se pan Válek mnohem více snažil při zajišťování dostupnosti péče v okrajových částech republiky.
Otázka navýsost politická
Jádrem problému je naše zákonodárství, které praví, že „občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“. Norma tedy na jedné straně zajišťuje, že každý plátce zdravotního pojištění bude ošetřen a léčen, zároveň ale do značné míry brání v pronikání peněz do zdravotnictví, respektive zatím to spíš znemožňovala.
Válek hájí, aby si lidé připláceli za lepší zdravotní péči. Narazil v koalici |
Otázka, jak tuto situaci měnit, je navýsost politická a naši reprezentanti musejí rozhodnout, jakou péči si představujeme, jakou míru solidarity společnost unese. Že je situace zralá na změnu (chcete-li reformu), je jasné, velmi riskantní může ale být, když se do změn pustí ministr zdravotnictví formou pozměňovacího návrhu k zákonu, který jako hlava resortu sám předložil. Politik, který vlastně neví, co dělá, je vždy nebezpečný, proto je dobře, že návrh neprošel.
