Lékařům (to jsou nejčastěji ředitelé nemocnic) či manažerům obecněji nelze jen tak zakázat politické angažmá, je to jejich ústavní právo. A i kdyby to nakrásně šlo, dotyční mohou strany formálně opustit. Dnes víme, proč v Motole systém fungoval desítky let, protože náměstek rozdával úplatky dál, svým podřízeným.
Někdo si řekne, je to ojedinělý případ, jedno shnilé jablko, selhání jednotlivce či malé skupiny manažerů. To zjevně není pravda. Když si uvědomíme, že něco podobného se dělo Na Homolce, na Bulovce, v IKEMu či v Krajské zdravotní v Ústí nad Labem, pak by nás tento fakt měl povzbudit k radikální změně.
Jenže jedna věc jsou opatření, která vymyslíme, nějaký systém a druhá věc je „software“, tedy lidé, kteří pravidla používají a „řídí“ se jimi.
Motolská kauza nesmí ministerstvem zdravotnictví jen tiše prošumět |
Rozkrádání a úpadek
Troufnu si tvrdit, že systém nemůže fungovat, dokud se budou nemocniční ředitelé a věhlasní lékaři chovat jako mafie. Přijde vám to jako přehnané tvrzení? Ani náhodou.
Použijme příklad z Motola, přednosta kliniky, kardiolog, mezinárodně uznávaný profesor si dovolil oponovat řediteli Ludvíkovi. Ten ho nakonec z nemocnice, po 27 letech oceňovaných výsledků, vyštval a navíc se postaral o to, aby tento odborník nesehnal žádnou, opakuji žádnou, práci v tuzemské nemocnici. Nakonec tento odborník pracuje v Německu. Kdo bude chtít, najde si konkrétní profesorovo jméno na internetu za minutu.
Ne že by se dal upírat ředitelům nemocnic nárok na výměnu přednostů klinik. Ale musí to mít svá pravidla a civilizovanou formu. Nicméně pokud se něco takového stane a dotyčný je vyštván jen proto, že se neshodl s ředitelem, jeden by čekal, že se o takového experta ostatní nemocnice poperou, vždyť slyšíme desítky let nářky nad tím, že se potýkáme s nedostatkem zkušených lékařů. Jenže ředitelé přímo řízených nemocnic se zachovali jako mafie a dotyčného lékaře nezaměstnali. Nařídil jim to přímo ministr zdravotnictví, nebo jednali v tiché dohodě na popud jen pana Ludvíka?
Rozkrádáme pod dohledem státu aneb ředitel Motola Ludvík měl prověrku NBÚ |
Nevíme, mafie nepromluví, je však jisté, že tihle lidé nemyslí primárně na pacienty, ale především na svá teplá ředitelská místa a solidarizují se především mezi sebou. Dokud se tato praxe nezlomí, bude pokračovat nejen rozkrádání ve zdravotnictví, ale též jeho úpadek. Co je však možná ještě horší, svého kolegy se nezastali ctihodní profesoři, šéfové ostatních motolských klinik. Jednomu se nechce věřit, že tito lidé, kteří na nás mluví z obrazovek, rozdávají nám rady, nejen zdravotní, ale též ty do života, jsou všichni mafiáni. Ne, všichni přeci mafiáni nejsou, ale patrně se bojí. Bojí se, a proto mlčí a přihlížejí.
V rukou party trubců
A přece, nikoli managementy nemocnic, ale lékaři a sestry léčí, oni mají znalosti, schopnosti a zkušenosti. Bez těchto lidí jsou nemocniční managementy jen partou trubců. Pokud by se odborníci chtěli postavit managementu, byla by na jejich straně i veřejnost, jsou to totiž známá a populární jména. Zůstanou-li lékaři jen objekty v systému, starající se výhradně o výši vlastních odměn, nic se nemůže změnit.
Personální poměry ve zdravotnictví jsou možná horší než za bolševika, tehdy, když se soudruzi na někoho rozzlobili, a mluvím o osmdesátých letech, tak dotyčného experta nezlikvidovali, jako naše bílá mafie, ale přesunuli jen na periferii republiky. Jenže dnes, v demokratických časech, nesměl dotyčný profesor pracovat ani v Ústecké nemocnici. Naštěstí špinavé pracky našich nemocničních manažerů za hranice nedosáhnou, jinak by si pan profesor neškrtl ani tam.
V kauze Motol schválil soud i pátou vazbu. Žalobkyně stíhá celkem 18 lidí |
Lze ze situace vyvodit závěr? Ano, bez zemětřesení ve zdravotnictví se nic nezlepší, staré struktury se budou navzájem krýt, ty chamtivější krást a ctihodní odborníci se budou schovávat v koutku a se vztyčeným ukazovákem bezmocně řečnit. No a ty, kteří si troufnou něco namítat, jednoduše vyštveme, v Německu a dalších civilizovaných zemích je moc rádi přijmou. Vítejte v Banánistánu, zemi hodnotové politiky.
