A pak se nestačili divit. Za dvě hodiny jim v klobouku přistálo třikrát víc peněz než předtím za celý den a k tomu šest orosených plechovek piva.
Jenže tohle bylo před lety. Zvěst o úspěších, jaké žebrákům přinášela pravdomluvnost, se brzo rozkřikla po celém světě, přinejmenším v rozvinutějších zemích. V Indii by vám taková cedule sotva pomohla žebrat, a navíc by informace na ní nejspíš nebyla pravdivá. V Evropě nebo v Severní Americe „upřímná“ cedule fungovala skvěle. Bohužel jen nějakou dobu. Pak se z ní setřel pel novoty a potenciální dárci začali v žebrácích poctivě přiznávajících, že touží po pivu, vidět… žebráky, co touží po pivu.
„Střelili mě! Krvácím!“ Kdyby kluk namísto natáčení videa zavolal záchranku, nejspíš by přežil |
Tak proč by jim měli něco dávat? Vždyť každý z nás po něčem marně touží. Sedávají snad před supermarkety, pod bankomaty či u vchodů na nádraží řady zubožených jedinců s cedulemi „POTŘEBUJU NOVEJ MERCEDES“, „PŘISPĚJTE MI NA ORÁLEK“ či „BEZ KAŽDOROČNÍ DOVOLENÉ NA BAHAMÁCH NEJSEM V ŽIVOTĚ ŠŤASTNÁ“? Já jsem takových za celý život potkala jen pár.
Zdá se ale, že pro lidi, kteří nutně potřebují pivo, případně něco silnějšího, ale nedostává se jim na to financí, přece jen existuje východisko. Tahle nová metoda je, aspoň v Londýně, zatím ve stádiu experimentu, ale, soudě podle toho, co mi říká pán, který ji praktikuje, to vypadá, že funguje.
Je to jednoduché, i když ne snadné. Musíte se oprostit od negativních myšlenek a pocitů, je důležité, abyste kolem sebe nešířili zlost ani smutek. Ať jste jakkoli zubožení, musí z vás vyzařovat pohoda a klid. Pak se posadíte na chodník v nějakém rušném místě, ale tak, abyste moc nepřekáželi. Ceduli nepotřebujete, dokonce ani žebrací klobouk.
Možná jsem holubice. O tom, jak si pan Vojtěch stěžuje na nesprávné adrese |
Stačí, když sledujete dění kolem sebe. Když někomu upadne bankovní karta nebo peněženka, vyskočíte ze své pozice, zvednete to ze země a podáte jim to. Každý kromě těch největších zabedněnců vám upřímně poděkuje a dvacet nebo třicet procent z nich vytáhne desetilibrovku a vloží vám ji do dlaně. Když u sebe nemají hotovost, jdou si vybrat do bankomatu.
Pokud zůstanete týden nebo dva na stejném místě, lidé si vás zapamatují. Když procházejí kolem vás, radostně vás zdraví. A bankovku už mají připravenou. Nosí vám kafe, sendviče, colu i pivo.
A pak se dozvíte, že jste anděl. Nikdy předtím by vás to nenapadlo, ale když na tom kolemjdoucí trvají, uvěříte jim.
Dál sedíte na chodníku a usmíváte se. Teď si k tomu můžete otevřít orosenou plechovku a pořádně si loknout. Vždyť i andělé mívají rádi pivo.
