Osvědčený způsob je získat populární lidi, kteří nejsou přímo členy strany, ale v lecčems jí vyhovují a mohli by vylepšit její pošramocenou image. Mezi 19 Osobnostmi, které Republiková rada vybrala, se tak mj. octli Svatopluk Karásek, Helena Illnerová, Anna Šabatová, Pavel Dobeš, Jiří Hromada.
Ukázalo se ovšem, že Osobnosti nemají vždy názory podle stranického gusta. U neorganizovaných sympatizantů to není nic překvapivého. Mezi problémy, kde se stanoviska různí, je i otázka amerického radaru v Brdech, otázka velmi zásadní, protože se dotýká podstaty budoucí zahraničněpolitické orientace ČR. Stanoviska Osobností jsou dosti diferencované (např. panu Dobešovi radar nevadí, jen ho nesmějí obsluhovat Američané).
V takovém případě stojí orgány strany před dvěma možnostmi: buď jim přínos osobností připadá tak důležitý, že se nakonec přes neshody přenesou, nebo považují neshodu za tak důležitou, že dotyčného prostě kandidovat nebudou.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Strana zelených se po standardních tahanicích mezi předsedou a republikovou radou (je pan Bursík ještě předsedou téže strany, k níž patří republiková rada?) rozhodla pro kompromis: bude kandidovat všechny, ale ty, kteří se v důležitých věcech se stranou neshodují, podpoří pouze poloviční finanční sumou.
Tím se kandidáti dělí na dvě skupiny: na první a druhou kategorii, na více a méně podporované. Je to okolnost pro dotyčné natolik ponižující, že ji snad může strpět jen člověk politicky tak otrlý jako Svatopluk Karásek.
Rozhodnutí ovšem nedává dobré vysvědčení i Straně zelených: mohla si vybrat mezi dvěma slušnými možnostmi a zvolila si třetí, neslušnou.
Jenže lze se tomu divit? Vždyť jaké je vlastně stanovisko Strany zelených k americkému radaru? Nejsou náhodou dvě, jedeno podporované, druhé tolerované? A které je které?
