Mají válku řídit vojáci, nebo politici? Tradiční historiografie druhé světové války v tom měla jasno. Kdyby například německý diktátor Adolf Hitler svým generálům ustavičně nemluvil do řízení vojenských operací, Německo mohlo konflikt nakrásně vyhrát, shodovala se až do 90. let většina západních historiků.
Otázka se ale zkomplikuje, pokud se podíváme na válečné vítěze, bez ohledu na jejich politické pozadí. Jak sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin, tak demokratický premiér Winston Churchill totiž rovněž volili strategii ostrého politického dohledu nad profesionálními vojáky, a to často přímo za cenu vměšování do bojových operací a nechvalně proslulého mikromanagementu. „Churchill měl trošku štěstí, že tu válku vyhrál. Protože kdyby ji prohrál, tak by ho celá řada kroků zařadila do učebnic jako jednoho z nejhorších válečných vůdců,“ uvedl na to konto v podcastu Staří bílí muži historik Jan Adamec.
Pokud zůstaneme u demokratických státníků, hraje primární roli fakt, v jaké strategické situaci se nacházejí. Takový Volodymyr Zelenskyj se například na politická hlediska musí ohlížet ještě víc než jeho historičtí předchůdci, protože ví, že bez silné podpory svých spojenců by válka byla ztracená. Ukrajinský prezident tak v minulosti musel proti poradnímu hlasu generálů prosazovat i tak vojensky vyčerpávající operace, jakou byla obrana Bachmutu, a to také kvůli PR účinkům, jaké by pád symbolu ukrajinského odporu měl v zahraničních médiích.
NATO je manželství před rozvodem a posledním soudcem je volič, míní komentátoři |
„Abych citoval klasika Donalda Trumpa, záleží na tom, jaké máte karty v ruce. Winston Churchill díky tomu, že si zajistil spojenectví velké trojky, to znamená měl za sebou jak Spojené státy, tak i Sovětský svaz, tak si mohl dovolit často řadu věcí. Volodymyr Zelenskyj ty karty nemá tak silné,“ hodnotí Adamec.
Důležitá je také proměna v čase. Čím je válka delší, tím zákonitě dochází ke ztrátám na personálu předválečné armády a ke slovu přichází nová generace. Tato proměna se ale zároveň děje kvůli technologickým změnám ve vedení války. V případě ukrajinského konfliktu to jsou například takzvaní dronaři, kteří by v tradiční armádě tanků a děl neměli místo. Válečný leadership se tak musí měnit doslova za běhu. To je také důvod, proč vedle šéfa armády Oleksandra Syrského, jenž měl pověst velmi tradičního, „sovětského“ důstojníka, dosedl na post ministra obrany teprve pětatřicetiletý Mychajlo Fedorov s backgroundem v digitálních technologiích.
Není to spiknutí proti ČT a ČRo. Současný zákon je jen neprosaditelný, míní komentátoři |
Právě konflikt mezi jejich dvěma osobnostmi a rozdílnými přístupy ale nakonec vedl k dosud největší krizi v ukrajinském velení a odvolání obou mužů ze strany prezidenta Zelenského. „Problém vztahu mezi politiky a vysoce postavenými důstojníky je i v osobních vztazích a osobní prestiži. Tady se dává za příklad americký velitel z druhé světové války George Marshall, který razil teorii, že když něco na bojišti nefunguje, tak musíme velitele vyměnit a dát tam nějakého jiného. Ale to neznamená, že ten vyměněný velitel něco udělal špatně. Prostě ten jeho způsob války nefunguje,“ upozorňuje Adamec.
Jinými slovy „sovětské“ postupy velitele Syrského mohly velmi dobře fungovat při obraně Kyjeva v únoru 2022, ale už hůře při obraně Bachmutu na jaře 2023. Tehdy se mu jako veliteli vyčítalo, že žene vojáky do mlýnku na maso a nechává za sebou až příliš mnoho mrtvých.
Co ještě zaznělo v podcastu s Janem Adamcem?
Přehrajte si celý podcast Staří bílí muži s Janem Adamcem |
