Nejprve dekret, který Fajtovi po habilitaci na Univerzitě Karlově náleží, nechtěl podepsat, protože si prý dotyčný řekl v Komerční bance o milionový sponzorský dar, který by sloužil jako doplatek k jeho běžnému platu. „Pokud ode mě někdo očekává, že jmenuji vysokoškolským profesorem například člověka, který si řekl o milionový úplatek, tak má prostě smůlu,“ prohlásil. Nyní seznal, že by s touto smyšlenou argumentací asi neuspěl, a tak vyrukoval s odbornými námitkami, které jsou ale k smíchu, a skutečně z toho vyplývá jen to, že on a jeho rádci neumějí interpretovat podklady k profesorskému řízení.
Zeman používá nepravdivé argumenty, chystám žalobu, říká ředitel Národní galerie Fajt |
Skoro to vypadá, jako kdyby Zeman byl honěný v historii umění a přesně se orientoval, kdo je v oboru odborníkem a kdo podvodníkem. A co nevěděl, to mu zřejmě doplnil přizvaný historik umění Pavel Preiss, o kterém rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima kulantně uvedl, že trpí vážnou zdravotní vadou. Pravda je ovšem taková, že letos třiadevadesátiletý Preiss je již několik let slepý a i vzhledem k věku se v oboru aktivně neangažuje, sotva tedy může Fajtovo působení v Národní galerii objektivně posuzovat.
Jenže i kdyby Zeman byl inkarnací V. V. Štecha a Františka Dvořáka dohromady, nemá sebemenší oprávnění k tomu, aby zasahoval do akademických svobod. Pokud se Fajt na Univerzitě Karlově habilitoval, je to jen a jen záležitostí této instituce.
Kde se ale bere ta Zemanova až šílená zášť vůči jednomu kunsthistorikovi, s kterým se možná ani osobně nesetkal? Fajt Národní galerii vede pět let a instituci, která se po Knížákově misi stala mrtvým a zdecimovaným domem, rozžil. To mu neupřou ani jeho kritici. Fajta zjevně nejvíc nesnáší právě Knížák, protože zřejmě měl být v Národní galerii až do smrti.
Nestalo se a světě div se, ještě se za své lži o údajných defraudacích musel Fajtovi omluvit v televizi. Kdo zahlédl, jak tak činí se skřípějícími zuby mezi programem ČT 2, musel se královsky bavit. Tohle určitě Knížák Fajtovi nezapomněl a teď, čtenáři, hádej – k jaké vrbě si chodí stěžovat a kteří staří „kriegskolegové“ jsou pořád jedna ruka? Možné vyústění nechť si pak každý odvodí sám. Jak mu při tom bude, už je jiná věc.
