Možná i proto si politici tak oblíbili rčení "v tuto chvíli". Pokud něco tvrdí (a o pár dní později popírá) opozice, není to tak pikantní, jako když se nám do vlastních slov zamotá vrcholný politik, který by měl mít i zodpovědnost.
O Martinu C. Putnovi se v posledních dnech napsalo možná více, než o všech ostatních literárních historicích za posledních padesát let dohromady. A za tu smršť článků nemohlo ani tak Putnovo vědecké dílo či jeho občanské postoje, ale to, jak o něm smýšlí nynější prezident.
ČTĚTE TAKÉ: |
Zeman nejprve před televizními kamerami prohlašoval, že chce být prezidentem všech, případně prezidentem dolních deseti milionů. Už po pár měsících na Hradě se ukázalo, že to s těmi deseti miliony možná nebude tak horké, pokud, opět před televizními kamerami, prohlašuje, jak kandidátem na profesuru hluboce pohrdá.
Jak k tomu chudák Putna přijde? Patří mezi kmotrovskou mafii? Mezi neonacistické bojůvky? Či snad mezi "podstatnou část českých médií, která se zaměřuje na vymývání mozků"? Nebo si pan prezident nějak rozšířil seznam ostrovů negativní deviace, proti kterým chce ve své funkci bojovat? Vysvětlení je prostější - v této chvíli už přece není ta chvíle, kdy původní slova zazněla. A tak se - v tuto chvíli - střídavě bojuje a nebojuje i s Martinem C. Putnou.
Abychom však nezůstali jen u Zemana. S ohýbáním svých slov má podle všeho dobré zkušenosti i premiér. Krátce poté, co všichni viděli u korunovačních klenotů opilého prezidenta, se Petr Nečas hlavy státu zastal. Přišlo by mu prý lidsky nevkusné zpochybňovat prohlášení Hradu, který tvrdí, že Zeman trpí virózou.
Po pár dnech se však Petru Nečasovi označení viróza zalíbilo. A když chtěl kvůli jakýmsi pražským radničním tahanicím zaútočit na Miroslava Kalouska, prohlásí o něm, že "patří mezi dva politiky v České republice, kteří často podléhají virózám". Co nám tím chtěl premiér říct?
