21. září 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

ZÍDEK: Měli bychom přiznat, že na Masaryka kašleme a jeho ideály jsou nám ukradené

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 122Diskuse
Tomáš Garrigue Masaryk | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Garrigue Masaryk | foto: Lidové noviny

Praha První republika byla v první řadě slušným státem. Co si pod tím představit? Nejen demokracii a vládu práva, které dnes již považujeme za samozřejmost. Ale také prosazování určitých hodnot a postojů. Mezi nimi na předním místě otevřenosti vůči problémům tehdejšího světa. První republika nežila v iluzi o tom, že co se děje za jejími hranicemi, se jí netýká. Zkušenost ze zázemí první světové války, kam byly evakuovány desetitisíce lidí z Haliče a Itálie, ukázala tehdejším Čechům, jak snadné je přijít o domov.

Na počátku 20. let se Československo rozhodlo přijmout uprchlíky z Ruska, jejichž počet v polovině desetiletí dosáhl 25 000 osob. Na jejich podporu stát vynaložil v letech 1921 až 1936 více než miliardu korun, což byla tehdy astronomická suma. Finance směřovaly zejména středoškolským a vysokoškolským studentům, kteří dostávali velkorysá stipendia. Vedle slovanských států Balkánu, Francie a Německa se Československo stalo největším evropským centrem ruské emigrace. V takzvané Ruské pomocné akci se výrazně angažoval i prezident Masaryk, který ze svých osobních fondů podporoval řadu ruských intelektuálů, třeba lingvistu Romana Jakobsona nebo historika Pavla Miljukova.

Po nástupu nacismu pak Československo přijalo tisíce levicových Němců a německých Židů ohrožených hitlerovským režimem. Údaje o počtu kolísají mezi 9000 a 20 000 osobami. A to přesto, že ve stejné době zle zuřila hospodářská krize, která přinesla gigantickou nezaměstnanost a masovou bídu. Tato pomoc vyvolávala i odpor části veřejnosti. Masaryk ji v březnu 1934 vysvětloval: „Slušný člověk pomáhá vždy tomu, kdo toho nejvíc potřebuje. To se nám vrátí. Vždyť přece stojí za něco, že máme ve světě pověst slušných lidí.“

Přenesme se do současnosti, kdy nám výraz „slušný člověk“ ukradly bojůvky extremistů. Oproti našim předkům z roku 1934 žijeme v luxusu, pohodlí a hlavně bezpečí. A přesto nejsme ochotni pomoci bližním v nouzi ani symbolicky, přijetím 50 sirotků. O pověst slušných lidí nám již nejde a také jsme ji v Evropě již dávno ztratili.

Blíží se sté výročí vzniku našeho státu. Měli bychom tedy při té příležitosti otevřeně deklarovat, že na Masaryka kašleme, jeho ideály jsou nám ukradené a na étos první republiky navazovat nechceme.

Vezměme si jen první část masarykovského hesla „nebát se a nekrást“. Kde jsou a co dnes dělají ti Češi, kteří se nebojí? Určitě takoví existují, ale ve společnosti převládá patologický a iracionální strach z lidí, kteří jinak vypadají, mají jiné zvyky nebo se modlí k jinému bohu. Bojíme se teroristů, nepřizpůsobivých, třeseme se, abychom nepřišli o své malé jisté.

Ale československý stát založili ti, kdo se nebáli: Masaryk, Beneš, Štefánik, legionáři, členové Maffie. Nejsme toho hodni, hlásit se k jejich odkazu, a měli bychom si to přiznat.

  • 122Diskuse


Petr Zídek

Autor

Petr Zídekpetr.zidek@lidovky.czČlánky


Máte doma nebezpečné hračky?
Máte doma nebezpečné hračky?

Nebezpečné hračky jsou zrádné především tím, že nejsou poznat na první pohled a újmy se projeví klidně až za dlouho. Přitom jsme jen chtěli udělat svým dětem radost.