Existují dokonce i tací, kteří tvrdí, že zvyšování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je blahodárné, protože prospívá rostlinám. Již před lety v této souvislosti napsal jeden náš bývalý prezident:„Největší hrozbou pro svobodu, demokracii, tržní ekonomiku a prosperitu na počátku 21. století není komunismus nebo jeho různé měkčí varianty. Komunismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu.“
A podobné názory z veřejného prostoru nemizí, ba spíše naopak. Je zajímavé, že množina popíračů člověkem vyvolávané globální změny klimatu se značně překrývá s množinou odpůrců protiepidemických opatření včetně očkování proti infekčním onemocněním.
Skeptikové hájící koncept „modré, ne zelené planety“ mají určitě pravdu v tom, že nemůžeme s jistotou vědět, jestli neprožíváme jen nějaký poměrně krátkodobý, náhodný výkyv klimatu. S jistotou totiž víme opravdu máloco – zvláště u tohoto typu jevů a dějů se z principu musíme spokojit s nějakým stupněm pravděpodobnosti. Pro určení tohoto stupně pravděpodobnosti je určitě nejlepší obrátit se na odborníky.
Člověkem vyvolané změny klimatu
Pokud se naprostá většina klimatologů shodne na tom, že tento děj a role lidských aktivit v něm je s vysokou pravděpodobností reálný, je bláhové věřit té malé menšině. Na mínění odborníků se přece spoléháme v našem životě skoro ve všem, není-liž pravda?
Globálním oteplováním do doby ledové. Zdánlivý paradox dává až děsivě dobrý smysl |
Trochu menší skeptikové připouštějí, že klima se začíná skutečně globálně výrazně měnit, ale zpochybňují, že na tom mají výrazný podíl lidské činnosti, hlavně spalování fosilních paliv. Ano, k podobným výrazným změnám docházelo v minulosti mnohokrát, dokonce i v historických dobách. Je teoreticky možné, že i tentokrát je příspěvek člověka jen malý; s jistotou to ale z principu nikdy nemůžeme vědět.
I zde si většina odborníků myslí, že příspěvek lidské činnosti je velmi významný – v modelech dávajících do souvislostí složité vztahy koncentrace skleníkových plynů v atmosféře s klimatickými parametry zjevně dobře „sedí“ ty stamiliony tun oxidu uhličitého a dalších produktů naší civilizace s tím, co tyto modely předpovídají. Je velmi důležité si uvědomit, že ačkoli dosud známé změny klimatu člověk neovlivnil, tentokrát ji člověk velmi pravděpodobně opravdu poprvé vyvolává.
I kdyby měli skeptici pravdu (a docela bych si to z mnoha důvodů přál), bylo by přesto dobře, abychom si nezhoršovali kvalitu vzduchu, který dýcháme, abychom si nespalovali uhlí, ropu a plyn, které mohou být využity daleko lépe pro chemický průmysl. A hlavně – pokud bude tlak na snížení emisí ze spalování ropy a plynu, konečně se vyvinou lepší metody získávání energie (podle mého názoru není v současnosti nic lepšího než jaderná energetika, proti které paradoxně také brojí environmentalističtí aktivisté), což zásadně sníží naši závislost na rizikových státech, z nichž tyto suroviny získáváme.
Přehnané apokalyptické předpovědi. Jak se před dvaceti lety mýlil Al Gore a jeho apelativní film |
Je přece načase, aby se konečně zvládlo využití termojaderné energie pro komerční účely, nebo aby v tom směru byl alespoň rychle učiněn významný pokrok! Kdyby byla silnější motivace a vynaložilo se na to dost peněz (např. jen desetina toho, co stojí výdaje na zbrojení), asi by i tato věc byla již vyřešená.
Zvláštní chápání svobody
Je jistě velmi důležité, abychom seriózně diskutovali a zvažovali nejracionálnější řešení situace. Určitě je legitimní i názor, že namísto nákladného snižování emisí skleníkových plynů by měly být spíše na místě snahy o technická opatření minimalizující nepříznivé důsledky globálních změn klimatu.
Divím se ale, jak může někdo vášnivě obhajovat „svobodu“ bez omezení ničit životní prostředí, nenávratně si spalovat cenné suroviny a být závislý na ropě z rizikových oblastí. Je snad podobným „útokem na naši svobodu a prosperitu“ ekonomicky velice nákladné čištění odpadních vod, povinné zavádění katalyzátorů v autech nebo odsiřování kouřových zplodin v uhelných elektrárnách? Snad ještě více se divím ekologickým aktivistům, kteří odmítají jaderné elektrárny.
Alarmismus na ústupu. Strach z klimatických změn vede ke špatným a nákladným rozhodnutím |
Některým obhájcům protiemisních opatření je ale potřeba vytknout jednu věc: slýcháme od nich, že pokud náš stát nebude dostatečně plnit ony závazky opatření k minimalizaci skleníkových plynů, musíme u nás očekávat nebezpečné klimatické změny, zatímco v ekologicky zodpovědnějších zemích to bude lepší. To je ovšem nesmysl – ty negativní důsledky jsou samozřejmě globálního charakteru a to, jestli naše malá republika dosáhne uhlíkové neutrality za 20 nebo 50 let (nebo dokonce nikdy), se na globální situaci prakticky nijak neprojeví.
Na lokální úrovni je ale samozřejmě zásadně důležité provádět racionální adaptační opatření zaměřená na prevenci škod vyvolaných např. častějšími povodněmi nebo vysokými teplotami.
