Vláda se nepřipojila k odmítavému dopisu, který do Bruselu zaslali Slováci, Maďaři, Poláci, Rumuni a zástupci pobaltských států. Těm všem vadí, že přímé dodávky plynu podmořskou cestou do Německa posilují Rusko a oslabují dosavadní tranzitní země v celé střední a východní Evropě.
Pokud jde o český postoj, na první pohled šlo o jakýsi omyl. Příslušného jednání vlády se nezúčastnilo dost ministrů, většina zástupců hnutí ANO se zdržela hlasování a návrh připojit se ke Slovákům a spol. tak nezískal potřebnou podporu. Ministr financí Andrej Babiš už před hlasováním oznámil konflikt zájmů, protože v Německu podniká a jeho firmy tam odebírají plyn. Později Babiš vyčetl vládním kolegům ze sociální demokracie, že vinni jsou oni. Jejich částečná neúčast naznačuje, že projednávání celé záležitosti minimálně podcenili.
Češi se nepostaví proti ‚ruskému‘ plynovodu Nord Stream, i když ho kritizovali |
Ať tak či onak, tato vládní historka je také svědectvím o české vychytralosti. Názorově máme sice blízko k zemím Visegrádu, ale dáváme si bacha, abychom si to nerozházeli ani v Německu. Snad bychom mohli mluvit o chytré české uličce – míč máme stále pod kontrolou.
Horší je, že někdy nemáme jasno ani v tom, jaké jsou vlastně české zájmy. Bývalý polský ministr zahraničí Radosław Sikorski přirovnal už původní Nord Stream k paktu Molotov–Ribbentrop z roku 1939, kterým si Němci a Sověti rozdělili jeho zemi. Češi naopak pragmaticky umožnili vybudovat tuzemské napojení na Nord Stream – plynovod Gazela.
Na plynovodu Nord Stream 2 bychom ekonomicky vydělat mohli – v případě, že se v plynové krizi ocitnou naši východní sousedé a Ukrajina. Plyn poputuje opačným směrem ze západu na východ přes české území. Ve skutečnosti se ale budou smát hlavně v ruském Gazpromu. Závislost na něm takto opravdu neomezíme.
