Ne snad, že by se na dopravě v jeho éře nedalo leccos zlepšit – výstavba dálnic byla dost drahá a odpočinková místa chyběla. Bylo ale zjevné, že se zrodila nová politická hvězda ODS.
A tak se Kupka dostal i do čela strany. Předcházela tomu však volební porážka Fialovy vlády. Ta si ji zdůvodňovala i neschopností mediálně prodat své úspěchy, jíž se právě Kupka snad nejvíc vymykal a často mluvil i za jiné ministry. V nové roli teď před ním stojí úkol naplnit krédo J. F. Kennedyho z jeho Profilů odvahy, že rozvoji země přispívají nejen ti, kdo jsou u moci, ale stejně tak i ti, kdo této moci oponují.
KUPKA: Komu začíná patřit Česká republika? Vláda má dvě tváře, ale žádnou páteř |
Kupka se této role ujal a média mu pro to vytvořila dostatečný prostor. Po půl roce se ale zdá, že ji zatím plní nepříliš přesvědčivě, i když k tomu měl nejlepší předpoklady. On však bohužel v dosavadním stylu svých vystoupení nepokračoval, ale přitvrdil, což se neobešlo bez jistých emocí; prostě se změnil. Nevím, jestli to bylo z jeho vlastního rozhodnutí, nebo mu to někdo poradil. Chybí ale přesvědčivost a nové náměty, jak získat zpět voliče a přesvědčit nové.
Ale nejde jenom o ODS. Zdeněk Hřib vyčítá nové vládě, že se nestará o bydlení, aniž by bilancoval, co v této oblasti udělali jeho Piráti, když to tři roky měli ve vládě na starosti, než se s nimi Fiala rozloučil. Vít Rakušan se v plnění oponentní role od Kupky příliš neliší, ale jako předseda STAN má v současné ekologické krizi se svými starosty vzácnou příležitost přispět ke zvelebování našich obcí a měst, což se již daří a promítá do volebních preferencí.
Martin Kupka bojuje s veksláckým kapitalismem. Zlobí ODS jen v části Prahy? |
Dosavadní nízká účinnost opoziční politiky vede k dojmu, že hlavním jejím představitelem je prezident Petr Pavel. Podle vlády to potvrzuje blízkost jeho názorů na podstatné problémy s názory opozičními. V opozičních řadách má Pavel i svou voličskou základnu, i když by se mnoho jeho voličů našlo i mezi stoupenci ANO.
Vytvořilo se tak schizma, hrozící rozkol, který komplikuje rozvoj země. Ústavní soud jej může řešit jen zčásti, je v moci hlavních protagonistů, a to nejen představitelů stran a hnutí, ale hlavně Strakovky a Hradu. Což neznamená, že se mají jen držet v šachu.
Autor je sociolog a publicista.
