Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Zkouška státníkova čili vyslovení (ne)důvěry vládě, a slovo měsíce nádavkem

Poslední slovo   20:00

Karel Oliva | foto: Lidovky.cz

Slovní spojení „zkouška státníkova“ není jen všední konstrukce podstatného jména následovaného shodným přívlastkem tvořeným přídavným jménem přivlastňovacím.

Přinejmenším koncem 19. a ve značné části 20. století to bylo pevné sousloví, jež se užívalo o někom, kdo se dostal do nelehké situace (“je to pro něj zkouška státníkova“) – a pokud z ní dotyčný či dotyčná nejenže víceméně bez úhony vyvázl(a), ale navíc ještě dosáhl(a) nějakých svých (pokud možno ušlechtilých) cílů, přidalo se k tomu sloveso a říkalo se, že „složil(a) zkoušku státníkovu“.

Toto sousloví vzniklo jako citace titulu jednoaktové komedie Emanuela Bozděcha (1841-89), jehož dnes připomíná snad již jen Bozděchova ulice na pražském Smíchově, avšak jehož hry – většinou frašky – byly ve své době velmi oblíbené, což vysvětluje i to převzetí názvu jeho asi nejpopulárnějšího kusu do běžné mluvy.

Dějinný kontext obsahu hry – jejž v době její premiéry (1883) všichni znali – spočíval v prohrané válce o dědictví rakouské (1740-48), v níž Marie Terezie ztratila Slezsko, jednu z historických korunních zemí českého království, ve prospěch Pruska, a dějinný kontext uvedení hry samé byl dobový pruský expansionismus, porážka Rakouska v prusko-rakouské válce r. 1866 a porážka Francie v prusko-francouzské válce z let 1870-71.

O aktuálních slovech: „letadlo“ versus „letoun“

Titulní postavou – státníkem – je ve hře český šlechtic Václav Antonín hrabě z Kounic a Rietbergu (1711-94), jenž byl v letech 1750-53 vyslancem vídeňského dvora v Paříži, zápletka pak spočívá v tom, že hrabě Kounic přijíždí ze svého působiště do Vídně, aby získal Marii Terezii pro spojeneckou smlouvu s Francií, jež by vyvážila pokračující pruskou hrozbu.

Ovšem i Prusko stojí o těsnější vztahy s Rakouskem, čemuž popřává sluchu manžel panovnice František Štěpán Lotrinský, a to zejména proto, že pruský velvyslanec na něj nastražil dámu, která jej k tomu přemlouvá svými půvaby. Hrabě Kounic ovšem intriku prohlédne, taktně císaři naznačí, že se stal obětí falešné hry, a císařovně stejně taktně poradí, jak s císařovým mimomanželským vzplanutím naložit.

Všechno zkrátka dobře dopadne, Rakousko uzavře smlouvu s Francií a Prusko ostrouhá, čímž hrabě „složí zkoušku státníkovu“.

Z poněkud abstraktnějšího hlediska jde tedy o hru, jež se koncentruje na téma politické moci, odpovědnosti a morálky ve veřejném životě, přičemž je ústřední figura postavena před prověrku nejen své diplomatické dovednosti, ale i charakteru a integrity. Prostřednictvím dialogů a situací hra zkoumá, jak mocenské postavení ovlivňuje lidské rozhodování a zda je možné v politice zůstat čestným člověkem.

O rozdílu mezi počtem dnů Velké vlastenecké války a délkou bojových akcí Rudé armády

Komediální prvky jsou v ní tak doplněny vážnými momenty, které diváky nutí k zamyšlení nad podobou státnické role, čímž hra – i když již z jevišť dávno zmizela (její poslední inscenace ve velkém divadle je z února 1939, kdy připomínala německé nebezpečí) – promlouvá i k dnešku, byť je nutno připustit, že stylem i jazykem natolik neaktuálním, že její znovuuvedení by skoro jistě nebylo úspěšné.

Převedení zkoušky státníkovy (či spíše zkoušek státníkových) z dávných jevištních prken do dnešních podmínek by se však mohlo, a já bych si dovolil říci, že i mělo, týkat ANO, ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a Pirátské strany (jejíž členové jsou „piráti“, nikoliv „Piráti“, jak často vídám v tisku – politická příslušnost není totéž co národnost), neboť těch cca 80 % voličů, kteří jim v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny dali svůj hlas, dosti zřejmě nestálo o to, aby se normou obsahu našeho politického diskursu stalo kremlofilství a normou jeho formy neotesanost (a i ještě horší styly komunikace).

Jaká vláda by proto měla – vzhledem k výsledku voleb – vládnout a kdo by jí měl vyslovit důvěru (aniž by se na vládě samé nutně podílel), toť pro výše zmíněné politické subjekty právě ta „zkouška státníkova“ (a pro jejich vedení „zkoušky státníků“ – ovšem teprve uvidíme, kolik se jich mezi nimi najde…).

Jak Galileo Galilei (ne)souvisí s točeným pivem

K čemuž ještě dodávám, že slovem měsíce ledna – nikoliv však, jak doufám, slovem celého roku 2026 – je podle mého názoru „kohabitace“: není totiž podstatné, co jeho ekvivalent znamená ve francouzštině (v níž je to termín pro případné obtížné soužití prezidenta a parlamentu ve francouzském politickém systému, jenž je výrazně odlišný od českého, a takový výraz proto nelze v českém prostředí v uvedeném smyslu vůbec rozumně použít), leč to, že v naší mateřštině nese toto slovo jiný význam: jak se lze dočíst v těch slovnících, jež takové heslo vůbec uvádějí (Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého, Akademický slovník cizích slov), užívá se v češtině především v odborné lékařské terminologii a má výhradně jeden jediný význam: „soulož“.

Vstoupit do diskuse
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.