Když dal před pěti lety druhý mandát Zdeňku Tůmovi, byla to reálpolitická volba z rozumu. Tehdy byl ze všech stran ostřelován, že právě přes centrální banku bude prosazovat své názory a udělá z ní partičku oblíbených euroskeptiků. Tůma byl volbou pro Klausovy kritiky. S prezidentem je nikdy nespojoval víc než chladný, profesionálně formální vztah. Za těch sedm let už se ale ukázalo, že prezidentovi nominanti vedou banku dobře. ČNB patří k nejrespektovanějším institucím v zemi. Velmi dobře prošla testem krize. Obstála v měnové politice i finanční regulaci.
Klaus měl proto úplnou svobodu výběru podle vlastního vkusu. A vybral dobře. Miroslav Singer patří mezi nejlepší a nejzajímavější české ekonomy. Když necháme stranou vysokou odbornost a dobré vzdělání, což je pro guvernéra podmínka nutná, nikoliv dostačující, je Singer osobností s širokým rozhledem. Žádný úzce zaměřený fachidiot a fanoušek rigorózních matematických modelů. Zajímá ho společnost, má postřeh na ekonomické detaily každodenního života. Vidí do souvislostí politiky. Umí jasně formulovat názor a lidsky vysvětlit složité finanční zákruty.
Mezi českými ekonomy je to dost unikátní kombinace. A pro dobrého guvernéra podstatná výbava. Jak trefně říká odcházející Zdeněk Tůma, v běžném provozu se z řízení emisní banky stala v dobrém slova smyslu rutina. Nevládne člověk, vládne systém. Jenže nemíříme zrovna do klidné éry. Evropa se topí v krizi státních dluhů. Ani ČNB se v příštích letech nemusí vyhnout těžkým, tvůrčím rozhodnutím. Miroslav Singer je ve správný čas na správném místě.
