no dovolím si

trošku morality, těch kterých se to netýká, nechť to pominou jako blábol postarší dámy.

Lidstvo přestalo být všeobecně ( ve vyspělých státech kam patří i ČR ) skromné, už jen to, že jeden člověk si myslí, že ten druhý má povinnost se o něj finan.starat ( růz.soc.dávky ) je v podstatě zhůvěřilost (= tam, kde ten člověk, který dávky pobírá je zdravý a schopmý vzít lopatu do ruky). Zvykli jsem si na to, že máme dostatek (=bydlení v nájmu, nebo vlastní byt, či malý dům, jídlo, ošacení, staré auto, počítač, internet, práci ), nebo přebytek (=velký dům, loft, jídlo, dovolená v cizině, drahé auto, šperky, adrenalin.zážitky, někteří žerou brouky, protože obyč.jídlo už není "in", jiní chodí do reality show, atd..)  a nejsme schopni se toho vzdát ať nás to stojí co nás to stojí . Pokrok si pleteme s přebytkem a vlastní nenažraností. Plodíme děti, o kterých říkáme, že je nadevše milujeme a že jsme ochotni se pro ně obětovat a zároveň jim projídáme budoucnost s  výmluvou, že i my máme právo si užít. Práci si pleteme se zábavou, přitom práce je jen druh obživy ( někdo krade a taky tomu říká obživa), když ji máme nadáváme, když ji nemáme tak nadáváme taky.

 Svět je plných paradoxů a nemá cenu o nich pořád mluvit, prostě chci říct, že na to dojedeme, dřív nebo později, pokud nezměníme přistup k přitomnosti.

Obrazně řečeno : tomu komu záleží na vlastních dětech nedoporučuji, aby přemýšleli o tom, co je dnes, spíš se snažte vymyslet, co bude zítra. Dnešek určitě přežijete :-) hezký den J.