Tehdy kvetla relativně omezená oligarchie s potřebnými kontakty na politiky a jejich přátele bankéře. Mezi vyvolené, kterým polostátní banky na politickou objednávku rozdávaly úvěry, mohla patřit i obskurní firma s kapitálem pár desítek tisíc a sídlem v paneláku. Byla to ale skořápka patřící k některému z vlivných klanů.
Dnes se mezi vyvolené dokáže propracovat každý majitel drobnější firmy, který si umí osedlat vlivného místního politika. Řady těch, kdo dělají dobrý byznys se státem se výrazně rozšířily. Kmotři a nákupčí černých duší, známí z ODS a ČSSD, jsou jen nejviditelnější špičkou ledovce.
Dá se čekat, že před sebou máme předvolební kampaň s dosud nejsilnější rolí českých podnikatelů. Otevřenou i skrytou. Český byznys se totiž stále ostřeji rozděluje na vyvolené (ti, kdo se těší ze státních zakázek a politici jim šijí podmínky na míru) a ty druhé.
Jejich zájmy jsou v čím dál ostřejším rozporu. Čím víc stát nahrává těm prvním, tím hůř se žije druhým. První skupina už ani vlastně nejsou podnikatelé v pravém slova smyslu. Nemusí se rvát s konkurencí, protože dobré vztahy se státem jim zaručují dostatečné zisky.
S kým musí doma soupeřit ČEZ? S kým České dráhy? Ale nejde jen o polostátní monopoly. Jistotu dostatečného zisku má i malá firma Haguess, obstarávající pro Prahu těžce ztrátovou Opencard. Nebo dvaatřicetiletý Vít Novotný, učící se v modřanském paneláku provozovat sociální služby. Který učedník dostane na trénink zakázku za 280 milionů korun, jakou panu Novotnému nabídl David Rath? Jak řekl Jiří Paroubek: Pánové, kdo z vás to má?
Sebevědomí byznysmeni
Před těmito volbami ale do kampaně naskočí i druhá část byznysmenů. Už nechtějí přihlížet, jak je stát poškozuje hned dvakrát. Nejenže nadržuje jejich přímým konkurentům. Obřími zakázkami navíc stále zvyšuje státní dluhy. Ty tvrdě zasáhnou všechny podnikatele. Banky raději půjčí státu. Čím víc bude potřebovat peněz, tím vyšší bude platit úroky. A z každého byznysmena bude méně vítaný zákazník, kterému se půjčka prodraží. Jenže ti, kdo berou dotace a zakázky, žádné úvěry nepotřebují.
Mezi ty druhé, diskriminované patří většina podnikatelů. A letos poprvé využijí šanci ovlivnit volby.
Jejich mluvčí Radim Jančura už se na válku s politiky, kteří ho ani nepustili do tendru na regionální vlaky, připravuje. A tvrdí, že dostává od řady dalších byznysmenů nabídky na finanční spoluúčast.
Zatím chystají negativní kampaň. A jak už se v českých stalo tradicí (naposledky u poplatkové fóbie ČSSD v krajských volbách) strašení zabírá víc než řešení. Snad si opatří dobré americké poradce, znalé triků z negativních kampaní.
V atmosféře všeobecného znechucení z úpadku politiky je osvěžující sledovat, že vyrostla vrstva sebevědomých byznysmenů. Vědí, že umí vydělat i jinak než kšefty s politiky a nebojí se proti nim vystartovat.
Máme ještě naději vyhnout se řeckému modelu. V Aténách už je každý, kdo se snaží podnikat, považován za idiota. Normální je přece požádat o dotaci nebo státní zakázku. Netřeba zdůrazňovat, že Řecko je prokazatelně dlouhodobě nejvíce upadající zemí Evropské unie.
