Z principu je špatně, jestliže držitelé ústavních mocí, zákonodárné a výkonné, mají rozhodovat o vlastních platech. Kdo z vás, přátelé, má tu možnost rozhodovat o platu svém? Vláda a parlament ale nemají šéfa, který by to mohl učinit za ně. Proto v minulých letech po mnoha pokusech dospěly k tzv. automatu, čili že platy ústavních činitelů, státních zástupců a soudců se budou odvíjet od průměrné mzdy v národním hospodářství, a to na základě jistého indexu odpovídajícího funkčnímu zařazení a zodpovědnosti dotyčného činitele.
Ministerský náměstek, kam se podíváš
Fialova vláda to nanejvýš pravděpodobně myslí upřímně. Jak ale víme od Saroyana: „Úmysly myší a lidí se někdy míjejí cílem.“ Novela příslušného zákona, vypracovaná ministerstvem práce a sociálních věcí v čele s místopředsedou vlády Marianem Jurečkou (KDU-ČSL), má ovšem jistou podstatnou vadu. Všechno nasvědčuje tomu, že nebere v úvahu hned několik judikátů Ústavního soudu, které vždy v minulosti daly za pravdu stížnostem soudců a státních zástupců. Bez jediné výjimky!
Mě už to tady se*e, neudržel se Fiala ve sněmovně. Musíme to vydržet, opáčil mu Jurečka |
Ostatně asi není nedůležité, že sám Jurečka ve vládě prohlásil, že podobnou věc navrhuje poprvé a už naposled. Mimochodem kdyby to mělo být podle poslance Andreje Babiše a mzdy ústavních činitelů by se zmrazily na pět let, on osobně by to jistě nepocítil, ale za pět let by se náhle zvedly mzdy poslanců, senátorů a jiných ústavních činitelů tak zhruba o 40 procent. Těžko říci, jak by to pan Andrej Babiš svým příznivcům vysvětlil.
Soudci a státní zástupci si pochopitelně a oprávněně chrání svoji nezávislost, která byla tolik dotčena předlistopadovým komunistickým režimem. Bude jim opět stát vracet peníze jako v roce 2015? Pravda, jedna věc je nezávislost soudcovského stavu a druhá jeho pojetí solidarity. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) k oné solidaritě soudce a státní zástupce vyzval, ale všechno nasvědčuje tomu, že bude oslyšen. „Co nám patří, to nám nikdo nevezme,“ takové je motto signálů z výšin, kterých bychom si jinak přirozeně vážili.
Vraťme se ale k vládě. Člen vlády, ministr, má nyní základní plat bezmála 200 tisíc korun. Kdo ví, že kdyby byl místopředsedou sněmovny, přišel by si zhruba na tytéž peníze? Na rozdíl od něj má ale velmi konkrétní zodpovědnost za svůj resort. Do něj ovšem patří jeho náměstci. Vláda sestává z pěti koaličních stran a „kádry“, které neuspěly ve sněmovních volbách, je třeba nějak odškodnit. Výrazně nabobtnal počet náměstků na resortech, které spravují lidovci. Oni tak nějak mají ve zvyku postarat se o své „bratry a sestry“, jejichž příchylnost je třeba odměnit. Tentýž sklon, nikoliv překvapivě, předvedli i Piráti. Asi možná přes deset z nich se stalo náměstky v resortech spravovaných partnery v pětikoalici. Ostatně možná i proto Ivan Bartoš na sobotním online sjezdu své strany jasně obhájil funkci pirátského předsedy.
Stát musí umět odměňovat
O ty platy soudců a státních zástupců nejde. Ty opět vezme v ochranu Ústavní soud. Snad to nepůjde tak daleko, že jako v roce 2015 musel stát dodatečně soudcům a státním zástupcům vracet to, o co je chtěl připravit. Problém není v restrikci platů ústavních činitelů. Ušetřených 0,6 miliardy korun je ve státním rozpočtu maličkost. Na co bychom se měli daleko víc zaměřit, jsou jiní zaměstnanci státu. Náměstci ministrů, kteří od svých šéfů dostávají v ročním úhrnu statisícové až milionové odměny. Ale pozor, představte si ministra financí, který rozhoduje o tom, kdy a za jakých podmínek otevřít možnost občanům úvěrovat stát. V jakékoliv bance by inkasoval statisíce. Státní správa ho musí umět odměnit, neboť jinak by odešel do privátu. Možnosti jsou ovšem omezené! Generální ředitel státního podniku, který je před bankrotem, pobírá plus minus 400 tisíc měsíčně. Za co? To je povinnost ministrů, pokud ve správních radách příslušných společností nezařídí, aby se věci odbývaly jinak.
Po 42 letech vlády KSČ asi nikoho neudiví, že soudci, kterým se strana vlámala do jejich kompetencí, dnes tolik lpějí na své autonomii. Ale přeci se kvůli tomu, vážení soudci a státní zástupci, nemusíte zdát české společnosti „ausgerechnet“ jako cizí těleso v národu. Nepřišli byste o tolik, abyste kvůli tomu museli dávat všanc svoji občanskou čest. Nemusí to nutně znamenat to, že se jevíte zbytku společnosti jako kasta, která sobecky pečuje jen o sebe. Kdyby to pro jednou šlo, buďme snad hlavně lidmi a až pak institucí.
