Dnes se v italském Milánu během slavnostního zahájení rozhoří olympijský oheň, jenž bude po šestnáct dnů bdít nad kláními sportovců (téměř) z celého světa. Geopolitická situace ke škodě stovek milionů diváků neumožňuje start některým borcům. Je ale všem měřeno stejným metrem? A neměl by být největší svátek sportu ryze apolitický?
Odpověď samozřejmě zní, že ano, měl by být zcela apolitický. Avšak onen kondicionál zde má své opodstatnění. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, kde sport plní pouze svou prapůvodní roli zdravého pohybu s mottem „výše, dále, rychleji“. Speciálně vrcholový sport, v němž se dnes točí miliardy, zkrátka není a nemůže být pouze svět sám o sobě. Je to obrovské divadlo, jehož herci velmi často „hostují“ i v jiných sférách a oblastech, zejména v ekonomické, ale nezřídka i politické.
Jste rádi, že na olympiádě nebude oficiální ruská výprava?
V tomto kontextu pak není možné v žádném případě přehlížet hrůzy války na Ukrajině, kterou zcela vědomě a cíleně rozpoutalo před čtyřmi roky Putinovo Rusko s podporou Lukašenkova Běloruska a s jasným záměrem – přivlastnit si co možná největší část území sousedního suverénního ukrajinského státu.
A co je Spojené státy a Izrael?
Po celé ty čtyři roky trvá zákaz startu sportovců ze zemí obou agresorů na olympijských hrách. V případě Ruské federace je nucená pauza ještě delší, což nesouvisí s válkou, ale s dopingovým skandálem na zimních hrách 2014 v Soči. Mezinárodní olympijský výbor učinil ve vztahu k Rusům a Bělorusům před dvěma lety přece jenom mírný ústupek, když umožnil start na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži alespoň jednotlivcům startujícím jako „individuální neutrální sportovci“ bez využití národních symbolů.
Nespravedlivá olympiáda. Absence ruské vlajky Moskvu stále popouzí |
Podstatné ovšem není, v jakém počtu a pod jakou vlajkou tito sportovci v Miláně nastoupí, protože v případě jakéhokoliv úspěchu ruská mediální mašinerie ani na okamžik nezaváhá, aby oslavila nové národní hrdiny, kteří i přes všechna protivenství prokázali, že Rusko je zemí těch nejlepších, kteří si zaslouží být za zvuku ruské hymny slavnostně dekorováni v Kremlu. Ani stopy po přiznání odpovědnosti za nesmyslné vraždění na Ukrajině a barbarskou destrukci veškerých myslitelných morálních, etických a právních principů, na nichž byl zbudován celý svobodný svět.
Co je dovoleno jednomu...
Bohužel i ten se momentálně chvěje v základech – a nabízí se proto otázka, zda by neměl olympijský výbor penalizovat za flagrantní porušení zmiňovaných hodnot i jiné adepty. Třeba Američané v čele s mírotvůrcem Donaldem Trumpem si klidně udělají výlet do Venezuely, kde pozabíjejí stovku lidí a přivezou si domů rukojmí v podobě dosavadního prezidenta Nicoláse Madura a jeho ženy. Přitom bohorovně ignorují fakt, že vstupují na půdu svébytného, samostatného státu, řádného člena OSN. A pravý důvod? Ropa! Proč mají Venezuelané sedět na bilionech dolarů, když je Spojené státy potřebují k dorovnání státního rozpočtu? Rusko nahlas a Čína potichu nové americké doktríně tleskají: konečně Trump odkryl karty a především si už také zamazal ruce krví.
Ruskou vlajku nechaly české hokejistky z hlediště odstranit. Přihlížel i Vance |
Vážným adeptem na případné omezení účasti na olympiádě je také Izrael, který vyřizováním letitých účtů s palestinským hnutím Hamás přivodil kromě smrti tisíců nevinných lidí i doslova humanitární exodus v přelidněném Pásmu Gazy. Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Joava Galanta, jež viní z válečných zločinů. Faktem ovšem je, že se jednalo o odvetu za útok extremistického hnutí Hamás, který stál život dvanácti set izraelských občanů.
V čem se vůdci rozcházejí
Jak si má s tím vším poradit Mezinárodní olympijský výbor? Komu vystavit stopku a koho takříkajíc vypustit bez výčitek do arény? Je zjevné, že ani Putinovi, Lukašenkovi, Trumpovi či Netanjahuovi v jejich aktivitách nepřekáží to, co je minimálně v Evropě od druhé světové války čímsi téměř posvátným – státní hranice. Pochopitelně jen státní hranice jiných zemí!
V čem se ale tito vůdci rozcházejí, to je způsob, jakým ji překračují. V případě Ruska a Běloruska jde o krvavý frontální útok s desetitisíci oběťmi a následný válečný konflikt. Izrael zase spustil evidentně dlouho připravovanou odvetnou akci a Američané šli tentokrát najisto. Operace dala zapomenout na Zátoku sviní, Vietnam či nekontrolovaný úprk americké armády z Afghánistánu. Navíc USA v současné době nevedou nikde ve světě žádnou otevřenou válku, jež by byla srovnatelná s konfliktem na Ukrajině.
Ruským hokejistům chybí olympiáda. IIHF zváží jejich návrat, zákaz zatím prodloužila |
Ačkoliv jsem si vědom toho, že paušalizování a plošné tresty na bázi kolektivní viny jsou často holí o dvou koncích, přikláním se k pohledu a verdiktu olympijského výboru, postihujícího pouze ruské a běloruské sportovce. Jako archetyp „starozákonního“ Evropana rozlišujícího kategorie dobra a zla se totiž domnívám, že špičkoví sportovci země, která svou útočnou válkou způsobila tolik utrpení sousednímu národu, by měli být přinejmenším schopni přijmout svůj díl odpovědnosti, jenž je v jejich případě násoben popularitou, umožňující jim oslovit skrze média a sociální sítě široké masy příznivců. Pohříchu tak činí jen malá část z nich.
Kdepak, nový světový řád možná přichází, ale vesmír pod pěti kruhy se zdá být naštěstí stále ještě v pořádku.
