I zpovědníka ovšem chápu. Kdybyste církvi vzali zpovědní tajemství, jako byste sebrali kováři kladivo, holiči nůžky nebo malíři štětec. Masaryk měl pro takovou záležitost hezkou větu. Když se ho někdo (myslím že Čapek) ptal, jestli mu trochu nevadí ty ciráty kolem prezidentství, řekl, že to zkrátka patří k živnosti.
Všeobecně se má za to, že roli zpovědníků zastanou dneska psychologové, ale nemyslím. Ti totiž pracují na úplně jiném principu. Psycholog hledá, kdo může za to, že jste propadli alkoholu, drogám, s nimi spojeným krádežím a podobně. Většinou odhalí, že je to vaše maminka, protože vás málo kojila a nedostatečně chválila. Pro zpovědníka jste hříšník vy. Avšak zpovědník taky ví, že chybovat je lidské, a odpouštět božské.
Hněv na Ukrajině nejspíš zůstane, jde o to, na čí hlavu padne |
Na odpuštění má církev monopol. A jejím zájmem nejspíš je, aby bylo pořád co odpouštět, takže na katolické mši se mluví o vině, ba i o dědičném hříchu, každou chvíli a v určitém okamžiku se dokonce všichni přiznávají sborově - mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa.
Vím to, jelikož jsem vyrůstala v bezprostřední blízkosti kostela Panny Marie pod řetězem na Malé Straně. Jako dítě jsem věděla, že když se zvoní k večerní pobožnosti, mám jít na večeři, a jestliže se zvoní k ranní, je potřeba vstávat, aby se nepřišlo pozdě do školy. Taky nebylo moc zábavy a třeba taková zpívaná májová pobožnost nahrazovala koncert a nedělní mše poskytovala zase atraktivní pohled na oblečení dam z blízkých ambasád.
U zpovědi jsem ale byla jen jednou, někdy v druhé třídě, když jsme ještě ve škole měli náboženství a zpověď patřila k domácím úkolům. Bylo to pro mě trauma, nikoliv úleva, kterou slibovali. Ale možná jsem byla na něco takového ještě příliš mladá a jiní úlevu pociťovat mohou. Možná jim zpověď supluje psychoanalýzu a hostie psychofarmaka. Pokud to tak je, lze jim jen závidět.
Rektorka nebude první, kdo bere k platu vysoké odměny z našich daní |
Komu nezávidím, jsou zpovědníci. Ono je něco jiného, když se vám zpovídá mladá žena, že má poměr s ženatým mužem, a když se někdo svěří s deviací, která ho pudí například k obcování s nedospělci. Hříchu přitom pravděpodobně sám lituje, čemuž nasvědčuje už samotné přiznání. Co s tím? Já bych jako zpovědník nevěděla.
Senátoři možná vědí, ale zázraky pomocí paragrafů taky asi dělat neumějí. Vždyť na hormony bývá krátký i sám Všemohoucí. Jediné, co má k dispozici, je pokání a milosrdenství. Takže nic moc, když pomyslíte na ty poškozované nedospělce.
