Exministrova skepse je namístě. Vidíme to na řadě příkladů, proočkovanost klesá všeobecně a ani pandemie covidu-19 nezměnila postoj některých lidí.
Ačkoli výkon vědců a lékařů, kteří bleskově vyvinuli vakcínu, je obdivuhodný a zachránil celosvětově miliony životů, výsledkem není uznání, ale spíš nekonečné hádky (protože debatami to zhusta nelze nazývat) o tom, co může být nežádoucím účinkem očkování. Jako by zachráněných životů nebylo.
Tikající bomba žloutenka: je jí nejvíc za 10 let. Na léčbu se čeká i rok, hrozí vážné následky |
Jak chcete v téhle atmosféře kohokoli motivovat k odpovědnosti, zvláště když se na danou nemoc neumírá a existují na ni léky? Veřejnost už patrně nikdy nebude mít nezkalenou důvěru v očkování jako prostředku prevence, ačkoli je to opravdu nejlevnější a dostatečně spolehlivá a bezpečná metoda.
Víra v moc medicíny nás neopustila, spíš některé obory trpí ztrátou důvěry. Uhlířskou víru dnes věnujeme spíš všemu s předponami bio a eko.
