Řešení je zcela v Babišově duchu, tedy přenechat problém odborníkům. Paní Kalistová je dokonce členkou ČSSD, takže by splňovala i kritéria koaliční smlouvy, protože by řídila resort, který „patří“ ČSSD.
Tím ovšem výhody tohoto řešení končí. Za prvé o tom, kdo povede resort, má rozhodnout jedině ČSSD vedená Janem Hamáčkem. Ta si paní Kalistovou nevybrala, též proto, že ji favorizuje Miloš Zeman. Za druhé by takové řešení dost poškodilo paní Kalistovou, protože by v ní, podobně jako v Marii Benešové, viděli mnozí kritici jen a pouze Zemanovu prodlouženou ruku a osobu téměř bez vlastní vůle. Takový přístup můžeme pozorovat u víceméně instinktivních odsudků Marie Benešové, která nic špatného v čele ministerstva spravedlnosti provést nestačila, a přitom je líčena jako belzebub. Obejít ČSSD při výběru ministra by především znamenalo povzbuzení Miloše Zemana v jeho pomstychtivém tažení proti straně. Obrazně řečeno, je to výzva: příteli Miloši, do koho si chceš kopnout teď?
Ministerstvo kultury by mohla dočasně vést náměstkyně Kalistová, navrhuje Babiš |
ČSSD snáší tohle zacházení zatím trpělivě, vedení překouslo ničím neodůvodněnou (a nezdůvodnitelnou) nejméně čtrnáctidenní prodlevu mezi odchodem ministra a instalací nového. Jenže žádná trpělivost není nekonečná. A tak po každém rokování o nástupci ministra Staňka nejstarší česká politická strana zkoumá, kde je bod nejkrutějšího ponížení, na který hodlá dobrovolně přistoupit. I to jednou skončí. Prezidentovo obcházení ústavy je pak smutným příznakem slabosti politických stran. Miloš Zeman paralyzoval vládu na základě marginality, jakou je výměna ministra kultury.
