Británie navzdory rostoucímu počtu nakažených plánuje rušit covidová opatření. Nárůst hlásí i Španělsko |
Sebevědomé rozvolnění v Británii naplánované na 19. červenec vzbudilo odpor části vědců, kteří premiéra ostrovní země vyzývají k tomu, aby rozvolnění odvolal, považují jej za nebezpečné a předčasné. Takže sledujeme další pokus o vyhlášení konce covidu.
Možná problém ve vnímání epidemie spočívá v tom, že na nemoc pohlížíme staticky, ona se však chová dynamicky, „žije a mutuje“, bez přestání. A tedy zatímco Britové budou s pokerovou tváří sledovat desetitisícové přírůstky infikovaných a kochat se představou, že to nepřetíží nemocnice ani to nebude znamenat nárůst úmrtí, nemoc bude mutovat. Za pár měsíců můžeme mít novou mutaci, která nemusí být tak „hodná a krotká“.
Máme se bát mutace lambda? Odborníky znepokojuje málo informací a vysoká smrtnost v zemi původu |
Není vyloučeno, že některá budoucí vykáže i rezistenci vůči vakcínám. Zkrátka naše představa – našli jsme očkování, nemoc jsme zastavili – je příliš prostinká. Ani kdyby se povedlo vakcínu bleskově vyrobit a celosvětově aplikovat na co největší podíl populace, ani tehdy nebude jisté, že se nějaká mutace neobjeví, aby nám srazila hřebínek.
Na debatách s promořovači a antivaxery je legrační, jak selektivně se dívají na svět. Bojí se následků vakcíny, které celosvětově bedlivě střeží, zaznamenávají a vyhodnocují týmy lékařů, ale zároveň bagatelizují nejrůznější dlouhodobé a možná i celoživotní následky prodělaného covidu u části populace, které teprve nyní evidujeme.
Prý jsme rozumné bytosti schopné poučit se z minulých chyb. Speciálně my v Česku jsme za mírný průběh první vlny, vládní předčasný triumfalismus a celospolečenskou neopatrnost zaplatili desítkami tisíc životů. A přece se zdá, že jsme zase připraveni podlehnout představě, že je vše za námi. Budeme si muset zvyknout na epidemii a především na fakt, že její konec nemá v rukou žádná vláda.
