Exposlanec Miroslav Bačiak se k tomuto úkolu hlásí a slíbil, že odměnu za parlamentní angažmá, zhruba 150 tisíc korun, věnuje želivskému klášteru. Druhý z poslanců se k požadavku staví mnohem rezervovaněji, ale má čas do poloviny roku. Kdyby se peněz odmítal vzdát, jsou nejvyšší mužové strany Babiš a Faltýnek připraveni to udělat „za něj“.
Ale to přeci nejde, napadne každého. Za někoho lze zaplatit oběd, dluhy nebo pokutu, ale vzdát se za někoho nezasloužené odměny? Odevzdání „platu“ na dobročinné účely má být výrazem pokání za to, že si svou parlamentní funkci nezasloužili (proto rezignovali), a za nepráci jim nepřísluší ani plat. Že poputuje na dobročinné účely, je vlastně vedlejší, děje se tak proto, aby o prospěšnosti využití peněz nebyly pochyby. Záměr stranických šéfů „dorovnat“ účet za hříšníka v téhle situaci vypadá úplně absurdně. Peníze nikomu nechybějí, spíš přebývají, a tudíž „za někoho“ platit nelze.
Andreji Babišovi i Jaroslavu Faltýnkovi je asi trapně za to, že se kandidát ANO, který zklamal důvěru voličů, odmítá vzdát nelegitimní odměny. Jenže napravit to takhle jednoduše – sáhnout do kapsy a vyplatit se z problému, prostě nejde. Za své lidi odpovídají i v situacích, které neovlivní, v dobrém i zlém. Vítejte v politice.
