Mají toho na svědomí daleko víc, ale naděje, že by je tentokrát naše justice „dostala“, jsou malé. Vždyť Lubomír Štrougal nebyl odsouzen ani za to, že se na hranicích se Západem používalo vysoké napětí v dobách, kdy byl ministrem vnitra, ani za to, že jako ministr vnitra kryl estébáky, kteří zavraždili tři lidi, ani za nezákonné vyzbrojování Lidových milicí.
Jakeše a Lenárta jsme neodsoudili za vlastizradu, tedy za pokus o puč, když sestavovali tzv. dělnicko-rolnickou vládu po invazi pěti armád v srpnu 1968. Za pozvání cizích vojsk nebyl též potrestán nikdo. Proč by měl tedy padnout trest nyní, i když máme „klíčové archivní dokumenty“ a vyšetřovatelé postupují podle německého know-how?
Diktatura Komunistické strany Československa, kterou jsme prožívali čtyřicet let, zabila mnoho lidí a zničila život statisícům. Tyhle křivdy jsme ale většinou nepotrestali, odsouzení se dají spočítat na prstech, soudy mnohdy konstatovaly, že je spousta zvěrstev promlčena.
Na novém stíhání lze najít i okamžité pozitivní momenty, třeba že rozběsnilo předsedu KSČM Vojtěch Filipa, který je bláznivě připisuje pravicové opozici. Nejilustrativnější však je, že předseda strany, která je údajně demokratická, se přihlásil jako dědic té nejhorší politiky KSČ. Potud se můžeme ujistit, nakolik se strana odstřihla od minulosti.
S tím souvisí zřejmý cíl stíhání, dokázat, že komunisté, když vládli, se neřídili ani svými vlastními zákony. Někomu může být nepříjemné, že stíháme stařečky, ano, nicméně tihle pánové neprovozovali drobné krádeže, ale řídili represivní stát, který zabíjel. Tedy litovat je opravdu není proč.
