S vlnou uprchlíků přicházejících do Evropy se v těchto zónách exponenciálně rozhojnily výroky nenávistné vůči migrantům, muslimům či obecně libovolným „těm druhým“. Často mohou naplňovat paragraf „hanobení národa, rasy...“ s trestem až tří let. Policie je musí prověřovat a předávat soudům a stěžuje si, že úspěšnost – co do potrestání – je mizivá. Ano, stačí onu hnusárnu formulovat šikovně a paragrafy jsou bezzubé. Nic nového pod sluncem. S tím jsme se setkávali vždy. Sílící poptávka po „řešení“ nás kvalitativně nikam neposouvá.
Kdybychom věděli, jak zamezit podobným projevům zloby, hlouposti a nenávisti, aniž bychom tím podstatně omezili svobodu slova, proč jsme tuhle metodu ještě nepoužili? Protože ji nemáme. Státní moc, která nedokázala zabránit jedinému člověku publikovat Cibulkovy seznamy, nemůže být schopna prověřovat nepřetržitou výměnu informací mezi několika miliony lidí na prakticky libovolném počtu „kanálů“.
A i kdyby. Čeho bychom tím dosáhli? Byli bychom ušlechtilejší společností, kdybychom pod pohrůžkou tvrdých trestů umlčeli část populace?
