I bez celkové finanční bilance můžeme zhodnotit, co nám tenhle příliv peněz přinesl. Předně, spoustu zbytečných staveb. Rozhledny, ke kterým nevedou turistické cesty, akvaparky bez zákazníků, turistické chaty, které šikovně zkrachovaly tak, že stavební náklady se vyčerpaly, ale o provozování a placení holt nikdo nestál, či lanovky k soukromým objektům.
Z evropských peněz se ale dotovaly též soukromé hotely či penziony, kamarádi politiků by mohli vyprávět. Nicméně ani obecní projekty nejsou bez chyb, takový Svatostánek českého vinařství v Litoměřicích třeba prověřoval dotační úřad kvůli tomu, že navzdory slibům propagoval vína z Moravy a ze zahraničí, nikoli od vinařů z Čech, o lokálních už vůbec nemluvě. Na stovkách miliard profitovaly jednoznačně stavební firmy, ty mohly jejich majitelé v pravý čas poslat do konkurzu a jelo se dál.
Politici na ROP prodělali. Ano, prodělali. Někteří si jistojistě nakradli, ale celkově vyvolali propad důvěry v politické strany. V něm hrály krajské garnitury klíčovou roli. Jako plíseň svým korupčním myšlením nakonec promořily celou stranickou strukturu, takže dnes jsou tradiční strany na ústupu a populisté a protestní chaoti slaví vítězství. Ale ani přesun řízení nových dotací na ministerstvo místního rozvoje nemůže být zárukou poctivosti.
