Ne že by mezi AB a MZ nepanovaly velice korektní vztahy, dokonce lze říci, že šéf ANO má dlouhodobě se všemi politickými konkurenty větší rozpory než s prezidentem. Jenže argumentů proti spojenectví je též dost.
Podpora padla v rozhovoru a je slabší než pro favorita „minulosti“ Martina Stropnického a může trvat podobně dlouho. Andrej Babiš v témže rozhovoru pro Právo řekl, že otázkou se začne zabývat až po krajských volbách. A v tom je ukryt další argument proti. ANO se netají ambicí získat ve sněmovních volbách na podzim 2017 většinu. K tomu potřebuje populární a konsenzuální témata i kandidáty a je velmi nepravděpodobné, že polarizující postava Miloše Zemana by byla k takovému účelu příhodnou ingrediencí. Počet přívrženců, které by tímto krokem ANO získalo, by se patrně nevyrovnal počtu ztracených hlasů.
Má-li se ANO nadále profilovat jako meritokratická a proevropská strana, nemůže dlouhodobě spolupracovat se Zemanem, který elity v rámci svého politického marketingu setrvale tupí. Dalším faktorem, který nelze přehlížet, je pověst Andreje Babiše v Evropě. Politik Babiš je neoddělitelně spojen s kapitalistou Babišem, chce udržet kredit majitele naprosto standardního podniku. V tomto směru je proevropská orientace AB nepochybná, na rozdíl od Zemanovy.
Pokud někdo bude chtít vidět v zatím čistě verbálním flirtu Andreje Babiše s prezidentem Zemanem pokus o mocenský kartel, pak je mu třeba připomenout stálost názorů vůdce ANO. Důchodovou reformu i regulační poplatky ve zdravotnictví podepsal a odepsal v programovém prohlášení vlády podle not ČSSD a posléze toto své vlastní rozhodnutí prohlásil za chybu. To lze připsat nezkušenosti. Ovšem žaloba na uprchlické kvóty takovým případem být nemůže. Andrej Babiš ve vládě seděl, o věci hlasoval, a přesto se o pár dní později znovu dožadoval revokace rozhodnutí.
Nemůžeme pochopitelně úplně vyloučit, že za jistých okolností by Zemana podpořil i Babiš, ale mohl by ho podporovat třeba společně s Kalouskem.
