Trošku to připomíná debatu na téma, zda natřeme zábradlí na přehradě na červeno, či na modro, a zatím se blíží stoletá povodňová vlna. Demografie je v tomto ohledu neúprosná – pokud se systém nezmění, pak nás do roku 2050 čeká klesání náhradového poměru, to jest poměru naší hrubé mzdy k vyplácené penzi. Dnes je to přes 45 procent, kolem roku 2050 by to mělo být kolem 25 procent. A to při vědomí, že tuzemské důchody jsou extrémně nespravedlivé a rovnostářské daleko víc než ve Švédsku. Takže zaměstnanec čím víc vydělá, tím hůř dopadne. A politici nedělají nic. Komise pro spravedlivé důchody se nějak „nově“ snaží distribuovat pouze ty prostředky, které už má, tedy patrně obere muže ve prospěch žen. Proč ne, je to politické rozhodnutí, ale sníží se tím opět míra zásluhovosti.
ZVĚŘINA: Chyba nebo zločin. Poslala policie nevinného na deset let do vězení? |
Mladí ležáci, staří žebráci. Toto lidové moudro nás má poučit o tom, jak je důležité býti prozíravý a počítat s eventualitou, že každý z nás jednou nebude pracovat. O důležitosti dávat si něco stranou ví každý, ale ne každý si to může dovolit, podstatná část z výdělečně činného obyvatelstva si odkládá směšně málo. Jak se tedy máme zařídit? Minulá ministryně práce nám radila nakupovat nemovitosti jako rezervu na stáří. Asi jsou voliči ČSSD opravdu „ve vatě“, ale většina lidí si to dovolit nemůže. Radou pro živnostníky bylo posílat větší pojistné – to je ovšem rada pro důchodové negramoty – každá koruna, kterou může živnostník odložit do svého vlastního důchodového „systému“, je jeho, bez ohledu na to, jak chytře nebo hloupě své peníze alokuje. Každá koruna, kterou pošle státu, bude podstatně pokrácena. Čím víc pošle, tím poměrně méně dostane. Ostatně, Ústavní soud už politiky jednou napomenul, když označil dvacet procent z hrubé mzdy jako nedostatečný důchod.
Přechodný přebytek na důchodovém účtu, který zažívá současná vláda, neznamená, že se nám propad důchodů vyhne. Od odpovědných politiků bychom očekávali nějaké návrhy, scénáře či alespoň otevřenou debatu. Jenže vládnoucí koalice nenavrhuje kromě kosmetických změn nic. Takhle ovšem k žádné konsensuální politice dojít nemůžeme. Téměř jistá je past na ty mladší v podobě dalšího prodlužování věku odchodu do důchodu. Ti politici, kteří dnes vládnou, sice věk odchodu do důchodu zastropovali, ale příští vlády ho posunou výš, protože budou muset a bude to pro ně nejjednodušší.
Zatímco otázky řešení budoucího sucha, klimatických změn či energetiky jsou předmětem veřejné debaty, odborníci navrhují různá řešení a stát se připravuje v těchto oblastech masivně investovat, o důchodech se důsledně mlčí. Zjevně to musíme přičíst faktu, že neexistuje politicky bezbolestné řešení. Zatím nepřiznaně směřujeme k rovnému minimálnímu důchodu a velkým turbulencím, až to politici pochopí. Čím později k řešení přikročíme, tím bude bolestivější a méně spravedlivé. To političtí omezenci nevidí.
