Opusťme nyní samotný spor o to, jestli se o migranty staráme, případně nestaráme, jak se patří. Podívejme se, na základě čeho prezident vynáší radikální soudy. Do Vyšních Lhot sice prezident dorazil, ale zdejší tábor s migranty odmítl navštívit, jen si štítivě přisadil, že uprchlíci nejsou vítáni.
Podmínky pro běžence jsou naprosto dostačující, Šabatová se mýlí, tvrdí Zeman |
Informace čerpá tedy v zásadě pouze zprostředkovaně. Podle Jiřího Ovčáčka je „pravidelně osobně informován ministrem vnitra“. I nepříliš bystrému odpůrci pražské kavárny musí dojít, že ministr vnitra nebude prezidentovi hlásit chyby svých podřízených a líčit mu chaos, který represivní složky občas nezvládají. Bývaly časy, kdy Miloš Zeman nerezignoval na kritické myšlení a podobný jednostranný zdroj informací by zavrhl či korigoval. Dnes mu to stačí.
Jestliže nyní jako hlava státu Miloš Zeman říká: „Paní Šabatová jako obvykle není příliš dobře informována“, dehonestuje především sebe. Ombudsmanka osobně navštívila tábor v Bělé – Jezové a následně o podmínkách v tomto táboře hovořila. Vedení zařízení její kritiku částečně akceptovalo a slíbilo nápravu. Proto její úsudek vyznívá jako daleko autentičtější a relevantnější než prezidentův.
A jaký je směr, kterým hlava státu cílí veřejnou diskusi? Nejvýše postavený ústavní činitel peskuje ombudsmanku, která z titulu své funkce musí pečovat o slabé a ukřivděné, jako by náplní práce paní Šabatové bylo podporovat represivní politiku státu a do ničeho „nestrkat nos“. Jestliže v republice máme zatím jen pár stovek uprchlíků, kteří navíc ještě ani nezaplnili kapacitu internačních zařízení, jedná prezident hodně nerozvážně.
Zákonitě k nám přijde uprchlíků daleko víc, a to bohužel bez ohledu na to, jestli chceme, nebo ne. A co bude potom říkat prezident? Vzhledem k dosavadní rétorice pana Zemana připadá v úvahu stupňování směrem k hromadným deportacím, lynčování, či snad ještě dál.
