Ojedinělost incidentu všechny šokovala a prvotní reakce je přirozeně vedena pocitem, že „něco“ udělat musíme.
Jenže správně položená otázka zní, jestli opatření, která nyní, v návalu emocí, politici podpoří a později někdo kodifikuje, mohou zaručit, že se podobná událost nebude moci opakovat. Nezaručí a zaručit nemohou. Proti zkratu v lidské mysli neexistuje preventivní opatření. Můžeme pouze upozorňovat na rizikové jedince a ty pak případně nějak omezovat.
Při daných možnostech kontroly pak je namístě zvažovat to, zda policie vůbec je schopna reagovat na upozornění lékařů, pokud někoho tito opakovaně označí za nebezpečného. Víme, že nikoli, policisté nepovažují prevenci za prioritu, mají urgentnější úkoly.
Ruku v ruce s nějakým zpřísněním pravidel pro zbraně by měla přijít i lepší spolupráce policistů s lékaři. Koneckonců mačetový útočník zbrojní průkaz nepotřeboval.
