Po pravdě, nakladatelé většinou nezlevní, někteří přecení vybrané tituly, jiní vše nechají při starém s tím, že při předchozím zvyšování daně nezdražovali. Svorně nám budou říkat, že oni opravdu zlevnili, a když se to neprojevilo na pultech, tak za to může distributor a knihkupec.
Tenhle taneček známe důvěrně, ale vlastně je to v pořádku. Jestli nižší sazba pomůže k vydání titulů, které by se jinak „nevyplatily“, je to dobře, v případě, že nakladatel bude mít jen o trochu víc namazaný krajíc, nelze než to kvitovat.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kniha je statek, který jsme se rozhodli preferovat. Avšak bát se toho, že by se do nakladatelské branže valily zástupy zlatokopů, není třeba.
Pokud jde o pocity u pultů a pokladen, je to s knihami podobné jako s léky či se zdravotnickými poplatky - na naše spotřebitelské chování tyto změny nějaký vliv mají, bez ohledu na fakt, že se na něm samotném neshodneme. Snížení daně o pět procent je hlavně psychologický a politický trik a knihkupci i nakladatelé mohou jen litovat, že změna neplatí třeba od loňského listopadu, bylo by ji možno nádherně využít v nejlukrativnější předvánoční knihomolské sezoně.
Za 18 tisíc titulů, které obohatí knižní nabídku každý rok, utratíme 11 miliard. Zbývá maličkost, abychom si to přečetli.
