Nechejme Ústavní soud jeho politickým vášním a podívejme se na otázku věcně. Jak má vypadat správné vyhlášení nouzového stavu? Soudci říkají, že stav nouze nelze prodloužit po třiceti dnech jinak než se souhlasem sněmovny, že ústavní zákon o bezpečnosti České republiky nelze vykládat prostřednictvím běžného zákona o krizovém řízení.
Hejtmani jsou slabá pára
Není tedy možné na základě jednomyslné žádosti všech hejtmanů, aby vláda vyhlásila stav nouze. Soud konstatuje: „Nezmění-li se skutečnosti, na základě kterých byl vyhlášen nouzový stav, nelze ‚nově‘ vyhlásit nouzový stav vládou od okamžiku, kdy ‚povolený‘ nouzový stav skončil a Poslanecká sněmovna s jeho prodloužením nesouhlasila.“ Soudci říkají, že na základě žádosti pouhých hejtmanů nelze stav nouze vyhlašovat: Žádosti musí obligatorně předcházet vyhlášení stavu nebezpečí a teprve na základě zhodnocení situace má přijít závěr, že není možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí.
Komunisté podpoří nouzový stav do 11. dubna. Pandemický zákon je podle nich paskvil |
Dobrá, a jak by to vypadalo v praxi? Ve čtvrtek 11. února večer sněmovna odmítla prodloužit stav nouze a tento končil v neděli. Přes víkend jednají hejtmani s vládou a vláda jim poskytne pomoc policie a armády a hejtmani vyhlašují od pondělka stav nebezpečí.
A nyní přichází kardinální otázka: Co soudcům stačí jako „změněné skutečnosti“? Připomeňme, že 16. února jsme měli 12 608 nově nakažených a 2. března třetí vlna kulminovala na 16 775 nově diagnostikovaných s covidem. Od 20. února počet hospitalizovaných nepřetržitě stoupal, ze 6145 až k 9466, když 15. března nápor na nemocnice kulminoval. Tohle se stalo během „vadného“ stavu nouze. Kdyby se od pondělka 15. února otevřely „jen“ restaurace a maloobchod, třetí vlnu by to pravděpodobně zmnohonásobilo.
A jsme u jádra otázky. Jak dlouho a na co měli hejtmani a vláda čekat s vyhlášením nouzového stavu lege artis? Stačilo by počkat pár dnů? Asi ne, to by bylo příliš formální a neodpovídalo by to duchu zákona. A co velký počet nově nakažených? To může být výkyv, abychom viděli trend, musíme čísla sledovat nejméně týden. A co kolaps nemocnic? Ten se lehce svede na Babiše a jeho neschopnou vládu. Jediné kritérium, před kterým by asi ústavní soudci byli ochotni bezpodmínečně kapitulovat, jsou mrtví. Jenže kolik mrtvých by soudcům stačilo? Pět, padesát, či pět set? Nevíme.
ZVĚŘINA: Nemnožme počet těch, kteří odmítají informace |
Když pro paragrafy nevidíte lidi jako živé bytosti, pak si ani nedovedete představit ten chaos, který by nastal, kdyby byl stav nouze na den dva zrušen a pak opět vyhlášen. Kolik hospod a obchodů by odmítlo zavřít a zahájilo by „odboj“? Řeknete si, že to není starost soudců Ústavního soudu, ti hlídají neposkvrněnost právního státu. Špinavou práci musí dělat politici, ti nemají tři roky na rozmyšlenou (jako Ústavní soud v kauze volebního zákona), ti musejí podávat výkony tady a teď. Proto se často pletou.
A hlasování ve sněmovně 11. února večer by se dalo vykládat jako jeden velký omyl, kdy se opoziční většina nechala unést pocitem naštvanosti a „vládu vytrestala“ tím, že neprodloužila stav nouze. Na základě tohoto omylu vyhlásila vláda „vadný“ stav nouze, který ovšem později sněmovna posvětila tou cestou, že jej 18. února zrušila a vyhlásila nový, který byl bezpochyby právně v pořádku a časově na ten zrušený bez přeryvu navazoval. Zkrátka v druhé polovině února o nutnosti stavu nouze sněmovní osazenstvo ve své většině nepochybovalo.
Spravedlnost nemilosrdných
Jenže hodnotit jeden divočejší večer ve sněmovně jako omyl, to chce nadhled, formát a dostatek sebevědomí od většiny zákonodárců. A dobré vůle se v pražských palácích obývaných politiky nedostává.
Babiš doufá v prodloužení nouzového stavu do Velikonoc. Zásadní jsou počty hospitalizovaných a pacientů na JIP |
Člověk sledující dlouhodobě tuzemskou politiku se naučí skepsi. Tedy předpokládám, že po tomto rozhodnutí Ústavního soudu bude každá příští opozice vládu vhánět do podobných pastí a zde ji bude tlouci oběma konci hole: Nevyhlásil jsi podle pravidel, případně nezabránil jsi ztrátám na majetku a životech.
Do politiky se schopným lidem moc nechce, kouká z toho nepohodlí, ztráta soukromí, nezřídka i ztráty finanční. Daleko lepší je být soudcem Ústavního soudu a předstírat před celým světem, že senátoři jsou andělská legie stojící na stráži ústavnosti, zatímco ta část sněmovny, která vládne, jsou lumpové. Přitom senátoři při svém počínání usilují jen o ještě větší chaos a ještě více nakažených, a tedy i mrtvých. Jenže tohle Ústavní soud zvažovat nechce, on stojí objektivně na stráži právního purismu, i kdyby kvůli tomu museli lidé umírat.
