Máslo není potravina, bez které nelze přežít; a rozhodně se nevyskytly zprávy o úmrtích na podvýživu způsobenou nedostatkem másla. Naopak bulvární televize nám spočítala, že kilogram vanilkových rohlíčků zdraží zhruba o 13 korun. Zkrátka není důvodu k mimořádnému zásahu vlády jako v situaci, kdy by se blížilo ohrožení zdraví či životů obyvatelstva, třeba po skokovém zvýšení ceny nějaké životně důležité komodity (základních potravin, případně topiv či paliva).
Jsme členy Unie, což snad pan Sobotka tuší, a tedy zásahy státu do cen jednotlivých potravin nejsou úplně možné. Specializovaný finanční úřad ale začne kontrolovat obchodníky. Je před volbami, a tak si lze představit, jak pan Sobotka v doprovodu televizních kamer zasahuje proti „máslové mafii“, policie zatýká šéfy velkých potravinových řetězců a spravedlivě rozhořčený lid lynčuje máslové keťasy, u kterých bylo objeveno „nadlimitní“ množství másla. Posmívat se téhle aktivitě politicky mrtvého Bohuslava Sobotky je možné donekonečna, nicméně podobné počiny mají i svou odvrácenou tvář.
Když přední představitel moderního proevropského křídla ČSSD začne kolem sebe šířit populistické nesmysly, které neskončí jinak než tím, že cena másla bude nadále kolísat, voliči budou ještě více frustrovaní. Nejenže budou třeba nadávat na EU, která „zdražila máslo“, ale budou i daleko ochotněji naslouchat jiným slibům; podobně hloupým a nesplnitelným, nebo dokonce daleko nebezpečnějším. Proč by měl člověk, který uvěřil Bohuslavu Sobotkovi a zklamal se v něm, následně věřit slibům nového lídra Lubomíra Zaorálka? Raději skočí na špek onačejšímu sekáči.
Z úst politiků slyšíme často nářky, jak těžce se bojuje proti populistickým lžím a slibům, ale když se to hodí, populismu se chytne i premiér. Takové počínání nemůže být bez dlouhodobých následků; diví-li se politici, že jim volič nevěří, nechť zpytují hlavně své vlastní svědomí.
