Tento stav měla (hlavně do budoucna) napravit mediální výchova na středních školách, což se zatím jeví jako zbožné přání. Nemusí nás až tak zlobit, že studenti neznají legislativu, která upravuje status veřejnoprávních médií, protože mají docela slušnou představu o tom, jaké mají tato média plnit funkce. Možná by jednoho až tak neznepokojovalo, že většina respondentů považuje Parlamentní listy za veřejnoprávní, když jsou k jejich informacím zároveň skeptičtí.
V průzkumu se skrývají daleko horší sdělení: většina středoškoláků neví, jak a kdy je jimi manipulováno. Jen polovina znich dokázala rozlišit placený obsah (ale zřetelně označený), tvářící se jako zpravodajství, od skutečné zprávy. Pokud jen 15 procent dotázaných ví, že internetové vyhledávače každému z nás přinesou individualizovaný výsledek hledání i reklamu, je to alarmující stejně jako fakt, že systematické manipulace Facebooku při zobrazování příspěvků si je vědomo jen 43procent dotázaných. Nás novináře může vést k zamyšlení skutečnost, že nás studenti většinou vidí jako: bulvární, úplatné a závislé a zároveň jako vzdělané, odpovědné a užitečné.
Mediální výchova vykazuje, kulantně řečeno, slaboučké výsledky. Ministerstvo školství by mělo svůj postoj k problematice radikálně přehodnotit. Jen v občanech funkčně gramotných, kteří nebudou náchylní k manipulacím, je solidní budoucnost.
