Dosavadní snahy „Chvilek“ byly formulovány veskrze negativně, třeba seznamem těch, které hnutí nechce ani vidět, tedy od Andreje Babiše po Miloše Zemana, nebo touhou po okamžitém odchodu hnutí ANO, nejlépe do nicoty. Je daleko snazší shodnout se na tom, co nechceme, než na pozitivním cíli.
Chvilkaři tedy objektivně postupují politicky dál. Otázka, kterou si ale musí položit téměř každý, zní, co znamená bezvýhradná obrana stávajícího osazenstva Kavčích hor před jakoukoli změnou. Nelíbí se někteří členové Rady České televize, nelíbí se někteří politici.
Z textu však vyplývá, že současná praxe ČT je dobrá a správná. V tom je problém, nikoli všichni dosavadní příznivci Milionu chvilek pro demokracii budou ochotni demonstrovat za nedotknutelnost všech zaměstnanců ČT. Napřímo řečeno, nám, svolavatelům, současná veřejnoprávní televize vyhovuje a jakoukoli změnu považujeme za nežádoucí, protože si myslíme, že jedině politika, která vyhovuje nám, je veřejnoprávní.
Chvilkaři se rádi svezou na symbolice 17. listopadu a velkými slovy o výročí zaštiťují své politické záměry. To je dvojsečné. Předseda a mluvčí chvilek Benjamin Roll s odkazem na listopad 1989 při svolávání demonstrace mluvil o rozvracení institucí hnutím ANO. Co nám to připomíná, že by heslo Republiku si rozvracet nedáme?
Nebo listopad 1989, kdy tehdejší vedení KSČ považovalo televizi za zásadní baštu své moci a odmítalo dovolit, aby se smělo referovat jinak, než si přeje ústřední výbor? Ne že by se někdo opovážil srovnávat Milion chvilek s totalitní partají, ale když už někdo užívá podobný slovník a nepřipouští, že by nějaký protinázor směl být demokratický, těžko se srovnání ubrání. Zkrátka jsou hodně blízko hesla, Kdo nejde s námi, jde proti nám.
