Ne že by všechny tyto plány byly neproveditelné, ale v mnohém se vylučují. Vzdělané mladé městské voličstvo se ČSSD již delší dobu pokouší oslovovat prostřednictvím Jiřího Dienstbiera či Michaely Marksové-Tominové. Ovšem se střídavými úspěchy. Oba politici již nejsou, přiznejme si, mladí a představu o tom, jak tito dva naplňují entuziasmem dnešní vysokoškoláky, zařadíme do kategorie velice odvážných.
Mládkovi mohl slib, že odstoupí, paradoxně uškodit. Jak hodnotí volby politolog Novotný |
Ovšem jak tihle dva vrcholní ministerští byrokrati oslovují venkov nebo „tradiční“ voliče ČSSD, si ani představovat nelze. Ministr pro lidská práva Dienstbier si nemůže rozumět s venkovanem, který nehoří ani pro inkluzi, natož pro příchod uprchlíků či práva LBGT menšin. A „progresivní“ koncept, že pohlaví je sociální konstrukt, a tedy otázka volby, je z prostředí zpovykaných metropolitních elit zcela nepřenosný (a to téměř kamkoli).
Naopak to, co a jak hlásají tradiční sociální demokraté, reprezentovaní třeba Zdeňkem Škromachem či exhejtmanem Miroslavem Novákem, tedy ve zkratce – buřty a nenávist, je zas nepřijatelné pro kultivovanější publikum. ČSSD tedy už dnes sedí na mnoha židlích a oslovuje mnohé voliče. A špatně. Co se opravdu vrátit „k Miloši Zemanovi“ a najít někoho, kdo by byl schopen mluvit v salonu i ve stáji, jak to ve svých nejlepších dobách dokázal Miloš Zeman?
