ZVĚŘINA: Kolik mrtvých žádá ústava? Stav nouze je nástroj, nikoli pomník |
Ano, úřad „objevil“ obrovské rozdíly v cenách za nákupy, nicméně to je v dobách akutního nedostatku nenahraditelných zdravotních prostředků obvyklé. Kdo chce, nechť se podívá, jak to probíhalo v zahraničí, podobně. Nejde vůbec o vyviňování konkrétních lidí, ať policie pátrá, nicméně to, co nám předložili kontroloři, je na úrovni pavlačového moudra Miroslava Kalouska, že „na ministerstvech kradli, ani poledne nedrželi“.
Nepotřebujeme účelovou kriminalizaci politiků, ani minulých, ani budoucích. Protože hledání viníků tímto mimořádně tupým způsobem znamená obvinit i ty minulé ministry zdravotnictví, kteří seškrtali rozpočty hygienikům. Což by mělo další efekt jen v neochotě politiků cokoli dělat. Nikdo nečekal v lednu roku 2020 žádnou pandemii, v naší republice se mluvilo především o lokálních epidemiích spalniček, protože v létě 2019 přišlo Česko o status země bez spalniček (WHO vyřadilo například i Británii a Řecko). Chtěl někdo v té době posilovat personálně či rozpočtově krajské hygienické stanice? Ani náhodou.
Poučení, které potřebujeme a měli bychom je chtít, vypadá odlišně. Příští epidemie může vypadat docela jinak a zrovna roušky a respirátory, z jejichž nákupů mnohým praská žilka, mohou být k ničemu. Potřebujeme důkladný právní rozbor, jak upravit zákony v souladu s ústavou, tak aby bylo možné zájem celku, případně většiny, nadřadit individuálním právům. Aby mohlo být brzdění každé příští infekce efektivní a bez zmatků. Aby bylo jasné, kdo o čem rozhoduje a na základě jakých kritérii. Tohle všechno je dosažitelné. Aby to fungovalo, potřebujeme ještě jednu „maličkost“ – politiky, kteří jsou schopni systematické a týmové práce.
