To znamená, že psychiatři pouze pomáhají svým pacientům překonávat průvodní jevy nemocí a často je ani nemohou léčit (odstraňovat nemoc).
Lékař není věštec a z toho, co má k dispozici, nemůže předvídat, že pacientka v den svého propuštění někoho zabije. A že se podobná neštěstí dějí i jinde, svědčí případ z letošního května.
Vražda na Andělu: chybovali policisté, když útočnici před 14 dny nezadrželi? |
Nedaleko Mnichova zabil na nádraží psychicky nemocný muž jednoho člověka a další tři pobodal. Byl to nemocný Němec, žádný terorista.
Srovnání čtvrteční vraždy s vraždou ve Žďáru nad Sázavou z roku 2014 kulhá. Tam pachatelku propustil soud (na základě expertizy), tento týden v Bohnicích propouštěl lékař „jen“ pacientku, která neměla soudem nařízenou léčbu.
Předvídatelnost takových situací je tedy velmi malá. Lze s tím něco dělat? Standardní ministerská reakce, tedy výměna šéfa psychiatrické nemocnice, je jen politické gesto.
Lze však měnit dlouholetý přístup k psychiatrii, ale vraceli bychom se do dob, kdy tato nemocniční zařízení byla takovým lepším kriminálem. Je to sice v rozporu se vším, co psychovědy hlásají, ale pokud si zákonodárce zamane, nikdo s ním nehne.
Zde je třeba varovat před náhlými novelami zákonů ministerskými vyhláškami či jinými„geniálními“ počiny vzniklými z politické objednávky hlasu lidu. Tyhle nápady mohou napáchat víc škody než užitku. Jestli se lze za něco přimluvit, pak za nějakou komisi sestavenou z psychiatrů a právníků, ti by měli říci, jestli se s tímhle jevem dá něco dělat, a teprve na základě jejich doporučení se vrhat do nějakých změn.
Co ovšem „selhání“ psychiatrů vyvolává velmi důrazně, je revize relevance veškerých jejich výstupů. Pokud nemohou vidět do hlav pacientů, nemohou jejich odborné posudky sloužit ani u soudu jako závažné a zásadní argumenty. Ostatně případ, kdy osmiletá holčička obelhala psycholožku a soudní znalkyni a svého nevlastního otce téměř přivedla do kriminálu, známe z letošního ledna.
Nikdo by neměl psychiatrii zatracovat, už proto, že z podstaty problému nemůže mít výsledky jako třeba chirurgie, avšak represivní orgány by měly výstupy téhle vědní disciplíny přijímat s krajní opatrností.
