Jiní, dokonce členové krizového štábu, se přes média hádají, kdy roušky nosit a kdy ne. Kdo se má v této kakofonii názorů vyznat? I profesionál monitorující všechny oficiální výstupy musí být zmatený a znechucený, natož občan, který má svých starostí dost.
Češi začali kvůli teplému počasí sundávat na veřejnosti roušky. Je to rizikové chování, míní Prymula |
Jak opadá bezprostřední epidemiologické nebezpečí, roste v populaci nechuť nosit roušku. Je to vcelku pochopitelné, rouška znamená pro všechny diskomfort, leckoho dusí, zvláště pro alergiky pak může být její nošení obrovským utrpením. Lidem se zhoršeným sluchem zas vadí, že zpod roušky všichni špatně artikulujeme. Námitek je spousta.
Jenže roušky jsou užitečné a svou roli plnily, jinak by je nezaváděly ve většině států jako levné a funkční opatření. Máme-li však zůstat v modu racionality, musí mít i „letní“ nošení roušek jasná a pokud možno jednoduchá a srozumitelná pravidla. Ta se dají jasně určit – a měla by se též veřejnosti „vytroubit“. Následně by se měli politici, i zainteresovaní lékaři, držet dohodnutého směru, a nikoli ve jménu vlastní popularity vyrábět svá privátní pravidla. Dohodněme se a dohodu dodržujme, veřejné spalování roušek a jiné „politické“ rouškové eskapády pak zbudou na exoty a sociopaty.
Možná by neškodilo vzít si zas jednou příklad u Němců a říci (například): ať roušky nosí povinně každý v hromadné dopravě a v obchodech, všude jinde je to na uvážení. Je to prosté a každému pochopitelné pravidlo, a proto se dá i vymáhat.
Bude-li vláda ve stále teplejším počasí sázet na setrvačnost disciplinovanosti, se kterou jsme se v uplynulých měsících většinově roušek drželi, ničeho pěkného se nedočká. Spíš se na antiroušce svezou profesionální kverulanti.
MARTIN ZVĚŘINA
