Příchodu každé firmy na burzu předchází důkladné zveřejnění hospodaření, protože firma se chce ucházet o peníze veřejnosti, a má-li být burza důvěryhodná, dbá též o věrohodnost těch, kdo na ní nabízejí své akcie. V protestantských zemích je to běžné a nikomu nepřijde divné, že se ví, kolik ten který manažer bere.
U nás taková představa není tradiční a budí odpor, nicméně pravda je též taková, že tuzemská burza zrovna nepřilákala hromady kapitálu, a otázka je, zda zrovna tohle opatření její pověst vylepší. Rozhodně ji nezhorší. Manažeři velkých firem si i u nás budou muset zvyknout na to, že výše jejich odměn je veřejně známá. Kromě skuhrání dotčených a možná i odchodu některých manažerů na lépe „kryté“ pozice to může přinést i pozitivní efekt.
Firmy začaly sázet na lidi před důchodem. ‚Kvůli špatné zkušenosti s mladými zaměstnanci,‘ říká personalista |
Konečně bychom si mohli zvyknout na to, že mezi námi žijí lidé, kteří vydělávají opravdu hodně. Nejvíc závisti totiž vzniká z dohadů, fám či pomluv. Budeme moci srovnat odměnu pana B. z podniku C. s odměnou pana D. z podniku E. a udělat si úsudek, kdo je výkonnější. Navíc bude na tyhle lidi vyvíjen tlak, aby alespoň část své odměny věnovali potřebným, což už dnes velká část z nich činí a zasluhuje za to naši úctu. Jednotlivých závistivců mezi námi nás to nezbaví, ale časem si většina z nás zvykne, protože takový už je svět.
O pozitivním efektu na politické nominanty do velkých polostátních firem nemusíme nikoho přesvědčovat, až bude známo, že politik pan X., kterému dělá potíž zformulovat rozvitou větu, získal na odměnách mnoho milionů za své „schopnosti“, tak se bude těm, kdo dotyčného do teplého místa dosadili, hodně těžko obhajovat před voličem zachování podobné praxe. Buďme optimisty a mysleme si, že alespoň ti největší političtí tupci už si v poloeráru neškrtnou. A zkusme „pracháčům“ nezávidět, i oni leccos obětovali své pozici
