Pokud si ČSSD nechá líbit ponižování, které ji prezident dal pocítit při „výměně“ ministra kultury Staňka, může hlava státu dále jen a jen přitvrzovat. Kdyby se to, co z kdysi sebevědomé strany zbylo, zmohlo na odpor a strana opustila koalici, může Zeman zorganizovat rekonstrukci vlády, do které s pomocí hlasů Tomia Okamury prosadí další své „odborníky“. Premiér Babiš v takovém aranžmá nebude hrát rozhodující roli, chce-li vládnout, musí se prezidentovi podvolit. Prezident by mu zbyl jako jediný silný spojenec.
Prezident Zeman jedná protiústavně, míní právníci. O kompetenční žalobě ale mají pochyby |
Debaty na téma, zda měla ČSSD zůstat po volbách v opozici či zda má ve vládě vytrvat, jsou bezpředmětné. Jan Hamáček převzal předsednictví naprosto nefunkční politicky dezorientované struktury. Strana neví, co chce, neví, kdo jsou její voliči a neumí s lidmi ani komunikovat. Tuhle stranu nezlikvidoval Jan Hamáček, tu vytunelovali jiní, třeba velmi oslavovaný Bohuslav Sobotka. Veleproblém pan Hamáček zdědil a je celkem přirozené, že jej nedokázal vyřešit.
Může Miloše Zemana v jeho triumfálním ponížení domnělých i skutečných nepřátel někdo zastavit? Stěží. Andrej Babiš jen oslabuje, čeká jej obžaloba za Čapí hnízdo a audit Evropské komise. Pokud by rekonstruovanou vládu opřel o hlasy SPD Tomia Okamury, pak jej nepochybně neminou mezinárodní komplikace spojené s dalším poklesem reputace. Na domácí půdě pak boj o proevropskou a atlantickou orientaci státu. Ačkoli se premiér Babiš vždy choval prozápadně, občané netuší, co vše by byl ochoten obětovat Zemanovi a Okamurovi za premiérské křeslo. Za těchto okolností by mohlo být na Letenské pláni 16. listopadu klidně přes půl milionu občanů.
Vzepřít se prezidentovi lze jedině dohodou politických stran. Ať už na předčasných volbách, či na nějaké společné vládě, ve které by patrně nebyl nikdo z předsedů stran. Ale to je v téhle chvíli čirá spekulace. Záleží totiž hlavně na Andreji Babišovi, kolik je ochotný politicky platit za setrvání ve funkci předsedy vlády.
