Nespokojenost s touto vládní poslušností vůči Hradu našla své zhmotnění v tom, že to někdo z vlády, zcela správně, vynesl do médií. Je tedy téměř jisté, že sněmovna nějaký opoziční pozměňovací návrh, ukládající prezidentu republiky hlásit lobbistické kontakty, schválí.
ZVĚŘINA: Třídní justice. Ani za ušetřené peníze si ČSSD ctihodnost nekoupí |
Než začneme jásat, jak prezidenta umravníme, podívejme se na problém jinak. Třeba očima ústavního soudce Pavla Rychetského. Ten se v otázce kompetenční žaloby u Ústavního soudu na Miloše Zemana vyjádřil hodně skepticky: „Velmi se obávám situace, kdyby Ústavní soud v jakékoliv kauze rozhodl a subjekty, jejichž povinnost byla stanovena, by ji odmítly plnit.“ Přeloženo do lidštiny, soudce Rychetský se bojí toho, že jeho bývalý parťák Miloš Zeman by si z nálezu Ústavního soudu nic nedělal.
A Rychetskému bychom měli věřit, se Zemanem se zná důvěrně léta a tuší, jak by se zachoval. Asi těžko by se našel smělec, který by na Hrad poslal speciální policejní jednotku, aby donutila prezidenta cokoli podepsat či nahlásit. A už vůbec si raději nepředstavujme, co by takový stav udělal s politikou, veřejností a vymahatelností práva.
ZVĚŘINA: Kocourkovský most. Praha opět předběhla v péči o památky celý svět |
Co z toho vyplývá pro zákon proti lobbingu? Jen to, že jakékoli omezení prezidenta zákonem je pouhým zbožným přáním, dokud prezident dle ústavy „není z výkonu své funkce odpovědný“. Miloš Zeman možná nebude veřejně protestovat proti tomu, aby byl zatížen povinností hlásit kontakt s lobbisty. Zcela určitě se ale nebude obtěžovat tím, že by někomu podával hlášení. Znamená to, že zákonodárci se nemají snažit? Nikoli, nedělají práci jen pro dnešek. Pracují pro budoucnost, pro doby, kdy prezidentem nebude sebestředný maminčin mazánek, který si léčí komplexy.
